„Nikdy pro mě nebylo cílem vyrábět hodně džínů. Chtěla jsem šít takové, u kterých vím, odkud pocházejí, z čeho jsou vyrobené a proč vypadají právě tak,“ říká Linda Kunčická. Její přístup vychází z přesvědčení, že materiál není jen nositelem tvaru, ale i celého příběhu. Ten začíná už pěstováním bavlny a pokračuje přes způsob tkaní a barvení až po to, jak látka stárne při nošení.
Základní rozdíl mezi organickým a konvenčním denimem vzniká už ve fázi pěstování bavlny. Zatímco běžná bavlna bývá ošetřována různými pesticidy, aby lépe a rychleji rostla, organická bavlna se pěstuje bez syntetických pesticidů, herbicidů a průmyslových hnojiv. Pěstování probíhá v rámci certifikačního systému, který sleduje nejen ekologické dopady, ale i pracovní podmínky lidí, kteří na nich pracují. „U organického denimu nejde jen o bavlnu. Pokud nemáte pod kontrolou celý řetězec výroby, je to jen hezké slovo,“ vysvětluje Kunčická.
Právě důsledná kontrola výrobního procesu je tím, co podle ní odděluje skutečně kvalitního organického denimu od látek, které jsou takto označovány pouze v rámci marketingu. Certifikace jako GOTS® nebo OEKO-TEX®, hrají v tomto ohledu zásadní roli. GOTS® sleduje celý proces od pěstování bavlny přes předení, tkaní, barvení až po sociální a ekologické standardy ve výrobě. „GOTS® je extrémně přísný. Neřeší jen materiál, ale i to, jak se s ním pracuje, čím se barví a jak se znečišťuje okolí,“ říká Kunčická. OEKO-TEX® se naopak zaměřuje především na zdravotní nezávadnost hotové látky a vylučuje přítomnost toxinů, které by mohly být v kontaktu s pokožkou.
Z Francie do Japonska
Významným pojmem ve světě kvalitního denimu je Japonsko, které je dnes považováno za jedno z center jeho nejpreciznější výroby. Japonská výjimečnost spočívá v mimořádném důrazu na technologii, řemeslo a kontrolu detailu. Mnohé japonské tkalcovny dodnes pracují se starými člunkovými stavy, na nichž se tká pomaleji, ale s větší hustotou a napětím příze, díky čemuž vzniká pevnější, strukturovanější denim s charakteristickým okrajem a dlouhou životností. „Japonci mají obrovský respekt k materiálu,“ říká Kunčická. Právě kombinace kvalitní bavlny, tradičních technologií a hluboce zakořeněné kultury řemeslné preciznosti dělá z japonského denimu etalon, ke kterému se vztahuje celý současný denimový svět. I v Evropě má tato látka tradici, konkrétně ve francouzském městě Nimes, z něhož je odvozený název de-nim(es).
Heavens Jeans pracují s denimem, který pochází z certifikovaných portugalských showroomů. Přesto značka u hotových výrobků neuvádí vlastní certifikaci. „Jako malá značka bych musela certifikovat každou kolekci znovu, což je finančně i administrativně extrémně náročné. Místo toho raději otevřeně říkám, odkud materiály beru a proč jim věřím,“ vysvětluje Kunčická. Transparentnost je podle ní důležitější než logo na etiketě.
Volba materiálu má zásadní význam i z hlediska přímého kontaktu s lidským tělem, protože oblečení je po většinu dne v těsném styku s kůží. Látky ošetřené agresivní chemií, syntetickými barvivy nebo změkčovadly mohou při dlouhodobém nošení způsobovat podráždění, alergické reakce nebo narušovat přirozenou rovnováhu pokožky, a to i v případech, kdy si to nositel bezprostředně neuvědomuje. „Máme tendenci řešit složení potravin, ale u oblečení na to často zapomínáme, přestože ho máme na sobě celý den,“ upozorňuje Kunčická. Právě proto považuje za klíčové pracovat s materiály, u nichž je známý původ vláken i použitých barviv a kde existuje kontrola nad tím, co se do látky během výroby dostává. Textilie z certifikovaných výrobních řetězců, vyráběné s ohledem na zdravotní nezávadnost, podle ní nejsou luxusem, ale logickým základem oblečení, které má být nejen estetické a trvanlivé, ale i bezpečné pro lidské tělo.
Barvení bez zatížení přírody
Klíčovou roli v charakteru denimu hraje barvení. Tradičním barvivem je indigo, původně přírodní pigment získávaný z indigovníku. Dnes se většinou používá syntetické indigo, které však v certifikované výrobě neobsahuje těžké kovy ani toxické příměsi. Specifikem denimu je způsob barvení osnovních nití, kdy barvivo neproniká do celého průřezu vlákna, ale zůstává převážně na jeho povrchu. Díky tomu zůstává jádro vlákna bílé a při nošení dochází k postupnému zesvětlování. „To, že denim bledne, není vada. Je to jeho přirozený projev,“ upřesňuje Kunčická. „Každý pár tak vypráví jiný příběh.“
Vedle klasického indiga pracuje Linda také s minerálně barveným denimem. Tento proces využívá přírodní jílové pigmenty, které se vážou na povrch látky a vytvářejí specifickou barevnou strukturu. Při minerálním barvení se spotřebuje až o 80 % méně vody a barva se časem vyvíjí do jemnějších, zemitějších tónů. „Je to krásné, ale technologicky náročné. Nehodí se pro masovou výrobu, a právě proto mě to baví,“ vysvětluje Kunčická.
Environmentální dopady výroby denimu jsou jedním z hlavních důvodů, proč se Linda Kunčická rozhodla jít cestou organických materiálů s transparentním původem a kontrolovanou produkcí. Konvenční výroba je spojena s obrovskou spotřebou vody a znečištěním vodních toků, zejména v zemích, kde chybí přísná regulace. „V certifikovaných barvírnách nemůžete barvu jen tak vypustit do řeky,“ říká.
Důraz na původ se netýká pouze látky samotné, ale i jednotlivých komponentů. Zipy na jejích kalhotách pocházejí od japonské společnosti YKK, kovové háčky se vyrábějí ve Španělsku a kožené etikety vznikají v Česku z české nebo italské kůže. „Každý detail má svůj smysl. Nechci tam mít nic jen proto, že je to levnější,“ shrnuje Kunčická. Organický denim není jen trendem, ale také návratem k původnímu významu materiálu. „Denim byl vždycky pracovní látka. Měl vydržet, ne se po roce vyhodit,“ říká. Podle Lindy by měl každý člověk vlastnit alespoň jeden opravdu kvalitní pár džínů, který s časem získává na charakteru místo toho, aby ztrácel tvar a hodnotu.
.avif)
