Text: Barbora Pešek • Úvodní foto: State Library Victoria
Mohlo by se zdát, že všechny způsoby, jakými lze plést, musí přece být za tři tisíciletí, kdy lidstvo provléká očka, vymyšlené. K ručnímu pletení se postupně přidaly pletací stroje, které se ve druhé polovině dvacátého století těšily velké oblibě ve firmách, ale i v domácnostech. V posledních několika letech se ovšem domácí pletací stroje posunuly z roviny ručních prací do jiného kontextu. Díky reverznímu inženýrství, DIY úpravám a open source zlepšovákům jsou zajímavou „hračkou” i pro programátory a techniky.
[[VIDEO:https://www.youtube.com/watch?v=h8kMgfjYugk]]
Video: Sarah Spencer, Handmade Universe
Pletařská komunita funguje na principu open source, tedy zjednodušeně na bezplatném sdílení postupů, kódů a licencí. Tento přístup pletařům a programátorům umožňuje společně diskutovat ověřené techniky, úspěchy i neúspěchy. Začínající pletaři tak nemusí procházet úskalím těžkých technických začátků a nezdarů sami. Mají k dispozici software a technické know-how, programátoři zase mohou čerpat z materiálových zkušeností pletařů.
Laickým pohledem jde celou pletařskou komunitu rozdělit na dvě skupiny. První jsou programátoři a inženýři, kteří vyvíjejí software a je pro ně zajímavé, jak stroj funguje a co s ním lze dělat. Druhou skupinu tvoří pletaři, designéři a nadšenci, které zajímá materiál a pletení, ale neumějí programovat.
[[VIDEO:https://www.youtube.com/watch?v=euQvtep54E8]]
Video: Privacy sweater a návod, jak na to. Body-technology-interface od Becky Stern.
Zájem o pletení na pletacích strojích odstartoval před patnácti lety Steve Conclin, programátor, který vytvořil emulátor1, díky němuž mohl propojit pletací stroj s počítačem. Podobné vlastní hacky stroje na tomto emulátoru postavila například autorka DIY návodů a každodenních „vynálezů” Becky Stern nebo inženýrka z MIT Limor Fried, která založila portál Adafruit. Obdobných projektů vzniklo několik, vždy ale vyžadovaly, aby člověk, který chtěl na pletacím stroji dělat i něco jiného než přednastavené vzory, musel umět dobře programovat.
Zásadní změnu přinesl memeAYAB a img2track, které jsou postavené tak, že nevyžadují pokročilé znalosti programování. Domácí pletací stroje tak začaly fungovat podobně jako 3D tiskárny. Stačí stáhnout data z internetu a stroj je schopný vyplést produkt podle návrhu.
Upravený „hacknutý” stroj je schopný vyplést jakýkoliv jpeg podle návrhu. Foto: Jak na to - návod Becky Stern
Velkou část komunity pletařů tvoří starší Američanky, které byly zvyklé pracovat s elektronikou, některé z nich tyto stroje dříve v USA i prodávaly. Jednou z nich je Alessandrina Costa, která sdílí na svém webu obrovskou knihovnu vzorů, postupů a zdrojů pro všechny, kteří se této činnosti chtějí věnovat. V Čechách se ke komunitě přidali Zuzana Ševčíková, Michal Cáb a Bronislava Orlická. Pletou jako skupina Armor a Zuzana občas organizuje workshopy, kde si pletací stroj mohou vyzkoušet i jiní zájemci.
Z výstavy skupiny Armor. Foto: Marek Volf
Mladí lidé a designéři chtějí pracovat společně a mimo hranice oborů. Na rozdíl od individualismu nabízí open source spolupráci v mezinárodním týmu, vytváření a sdílení nástrojů, postupů a neutajování pramenů. Změnu přístupu zatím příliš nereflektují školy, jak upozornila už před několika lety Lidewij Edelkoort, nizozemská prognostička v oblasti trendů, ve svém slavném textu a přednášce Anti Fashion Manifesto. Studenti se však stále učí design a navrhování produktů způsobem, který už není ve 21. století aktuální.
Z výstavy skupiny Armor. Foto: Marek Volf
Výrobci pletacích strojů zatím v domácím pletení nevidí potenciál. Zvýšený mediální zájem o komunitu pletařů zatím přinesl jen to, že se stroje začaly v online bazarech prodávat za daleko vyšší částky, než před několika lety. Dalším krokem snad bude, že firmy uvidí v lokální menší produkci obchodní příležitost a vrátí tyto stroje znovu do výroby.
---
Poznámky:
Děkuji Zuzaně Ševčíkové za zdroje informací o fungování pletařské komunity.
1 Emulátor je v informatice druh softwaru umožňující běh počítačových programů na jiné platformě (architektuře, operačním systému), než pro kterou byly původně vytvořeny a kterou samy od sebe podporují.
