POD TÍHOU VČEREJŠKA A SLIBNÝCH ZÍTŘKŮ / UNDER THE WEIGHT OF THE PAST AND PROMISING FUTURES
UMĚLECTVO: Svetlana Devyatkina, Nicolas Prokop, Stanislav Zábrodský KURÁTORKA: Radka Částková VERNISÁŽ: 13.10. / 18:00 VÝSTAVA: 14. 10.–26. 11. 2025 LOKACE: Basement Studio, Dobrovského 35, Olomouc
O AUTORECH/AUTORCE:
Architektka Svetlana Devyatkina zkoumá odpadní zeminu vzniklou při stavbách městské infrastruktury a navrhuje její nové využití v architektuře prostřednictvím experimentální praxe s dusanou hlínou. Její práce ukazuje, že hlína není pasivním materiálem, ale dynamickým médiem, které nese otisky lidské činnosti, zásahů do krajiny i sociálních struktur. Přetvářením odpadní zeminy na nové architektonické prvky Devyatkina otevírá otázky udržitelnosti, cirkulární ekonomiky a odpovědného nakládání s prostředím, ve kterém žijeme. Hlína se stává prostředkem propojujícím vědecký výzkum, experimentální design a praktické využití, zároveň ale nese politický rozměr – připomíná, že půda a prostor, který obýváme, nejsou neutrální, ale formují je rozhodnutí lidí i institucí.
Umělec Nicolas Prokop přistupuje k hlíně jako k živému médiu v rámci permakulturních vztahů, environmentální citlivosti a procesuality. V jeho práci se hlína propojuje s krajinou i komunitou – stává se prostředkem pro zachycení cyklů života, ekologických procesů a vzájemné provázanosti člověka s přírodou. Hlína odráží čas a pohyb, její struktura a textura zaznamenávají interakce, kontakty a proměny, které se odehrávají v přímém kontaktu s krajinou. Prokopa zajímá, jak může materiál podporovat dialog mezi lidmi, mezi generacemi i mezi kulturou a přírodou, a jak může být prostředkem pro vytváření udržitelných vztahů k životnímu prostředí.
Umělec Stanislav Zábrodský vytváří reliéfní keramické obklady jako záznamy minulosti – fragmenty nesoucí geologickou i kulturní paměť, připomínající archeologické artefakty. Jeho práce zdůrazňuje kontinuitu historie, vrstvy času a lidských zásahů, které se stávají součástí krajiny i kulturního dědictví. Každý reliéf, každý otisk či prohlubeň je svědkem minulých rozhodnutí, symbolizuje procesy zapomnění a připomíná, že minulost je stále přítomná ve fyzické i kulturní podobě materiálu.
KONCEPT VÝSTAVY:
Hlavní myšlenkou výstavy je průsečík vědy, umění a ekologie spojený s reflexí složitosti vztahu člověka k materiálu, krajině v kontextu časovosti. Hlína zde funguje jako prostředek paměti, záznam minulosti a zároveň potenciál pro budoucnost – připomíná nám, že naše zásahy do přírody a kultury mají dlouhodobý dopad a že udržitelné a promyšlené jednání může zanechat pozitivní stopy. Skrze různé způsoby uchopení otevírá otázky péče, odpovědnosti, udržitelnosti a vztahů k půdě, která není jen živým materiálem či zdrojem, ale také kulturním, politickým a ekologickým prostorem, jehož stav a budoucnost závisí na našich rozhodnutích.
