Recyklované sklo jako nový luxus v době vyprázdněné udržitelnosti

„Recyklovaný materiál v lidech často vyvolává pocit něčeho použitého a nehezkého. To je přesně to, co chceme změnit,“ říká architektka a interiérová designérka Pavlína Doláková. Recyklované sklo, se kterým v Moza Company pracují ve spolupráci se značkou BrokisGlass, není homogenní ani předvídatelné. Obsahuje drobné bubliny, barevné nuance a nepravidelnou strukturu. Každý kus nese stopy předchozího života. Historie materiálu se zde stává klíčovou součástí jeho estetiky.

‍

Luxusní unikát

„Je to zároveň výhoda i nevýhoda,“ doplňuje designér Alexandar Masnikosa. „Každý kus našich svítidel Ishi je jedinečný.“ Právě tato variabilita však podle něj není překážkou, nýbrž zásadní hodnotou. Recyklované sklo, z nějž jsou svítidla vyrobena, není jen ekologickou volbou, ale aktivním estetickým prvkem. V tradičním pojetí luxusu je často kladen důraz na absolutní kontrolu v podobě hladkých povrchů, dokonalé opakovatelnosti a zdůrazňování novosti materiálu. Moza Company tento koncept vědomě zpochybňuje. „Recyklát nikdy nebude stoprocentně předvídatelný. Právě jeho jinakost, drobná nedokonalost a náhoda dávají objektu charakter,“ vysvětluje Alexandar.

Recyklované sklo je technologicky náročné, musí se správně tavit. Střepy se pak skládají ručně, aby se zachovaly estetické kvality a zároveň splnily přísné technické nároky. Výsledný produkt musí být stabilní, odolný vůči teplotě i mechanickému namáhání. „Udržitelný produkt musí obstát ve stejných fyzikálních zátěžích jako výrobky z primárních materiálů,“ zdůrazňuje Pavlína. Práce s recyklovaným sklem tak vyžaduje nejen řemeslnou zručnost, ale i hlubokou znalost materiálových procesů.

‍

Systematický přístup

Filozofie studia se neomezuje pouze na viditelné části produktu. Klíčovou roli v jejich svítidlech hraje také vnitřní difuzor z recyklovaného plastu, který vytvořili s využitím materiálu od společnosti Plastic Guys. Přestože zůstává oku skrytý, zásadně ovlivňuje kvalitu světla a celkový komfort. „Plast je dnes vnímán skoro jako sprosté slovo,“ říká Alexandar, který jej ale do svítidla zařadil schválně. Použití recyklovaného plastu i v na první pohled neviditelných částech produktu podle něj ukazuje, že udržitelnost není povrchní deklarací, ale systematickým přístupem. Stejně promyšlená je i konstrukce svítidel, která jdou jednoduše rozebrat a případně opravit. 

Estetický jazyk svítidel vychází z přírodních tvarů. Připomínají kameny opracované vodou. Inspirace Japonskem se neprojevuje jen v produktu a jeho názvu, ale v celkovém přístupu studia k tvorbě. „Japonský přístup k materiálu je hodně o respektu,“ zdůrazňuje Alexandar.  Sklo se zde symbolicky vrací ke svému původu – od kamene přes písek až ke světlu.

V jejich pojetí luxus nevychází z drahých a vzácných materiálů, ale z kvality, estetiky a smysluplnosti celého procesu vzniku produktu. Luxus se podle nich rodí z promyšleného designu, poctivého řemesla a schopnosti dát novou hodnotu materiálům, které jsou často považovány za odpad. Klíčové pro ně zároveň je, aby byl produkt krásný, funkční a plně konkurenceschopný s konvenčními výrobky. „Udržitelnost má být přidanou hodnotou, nikoli jediným argumentem, proč bychom měli daný produkt vyrobit,“ dodává Pavlína. Skutečný luxus tak neznamená okázalost, ale dlouhou životnost, opravitelnost, respekt k materiálu i budoucnosti a schopnost změnit předsudky o tom, co může být vnímáno jako hodnotné a žádoucí.

Návrat k přírodě

Budoucnost designu vnímají jako návrat k přirozenosti, lidskému měřítku a materiálům, které mají jasný původ i smysl. Udržitelné materiály podle nich budou vznikat stále častěji, ale dávat smysl budou pouze tehdy, pokud splní stejné technické, funkční a kvalitativní nároky jako ty konvenční. Design má podle Alexandara stát na funkci, dlouhé životnosti a každodenním kontaktu s člověkem. Design budoucnosti by měl člověka znovu přiblížit k věcem i k sobě samému a připomínat, že skutečná hodnota nevzniká množstvím, ale smysluplností.

V rozhovoru zazněla i silná myšlenka návratu člověka k přírodě jako přirozené protiváhy k digitální době, odcizení a nadměrné spotřebě. Podle autorů bychom se měli znovu učit vnímat materiály, které vycházejí z přírody, a chovat se k nim s respektem, a to nejen v designu, ale i v každodenním životě. Používání přírodních a udržitelných materiálů chápou jako cestu, jak se znovu propojit s vlastním tělem, okolím i komunitou, podobně jako se lidé dříve setkávali kolem ohně a sdíleli své příběhy. Nejde jim o odmítnutí technologií nebo pokroku, ale o hledání rovnováhy, v níž moderní svět nebude člověka od přírody oddělovat, ale umožní mu se k ní vědomě vracet skrze jednoduchost, cykličnost a materiály, které mají jasný původ i budoucnost.

‍

‍