CZ / ENG

Jak to vidí

Linda Kaplanová: Jaké možnosti má v dnešní době textilní výtvarník?

Už samotný pojem „textilní výtvarník“ zní trochu zastarale a na textilní obor delší dobu usedá prach, který se však sem tam zvíří! O českém textilním výtvarnictví či designu nikdo nic moc neví. Nevycházejí kvalitní odborná periodika, nepořádají se sympozia. Vytratila se jistá zvyklost pracovat s textilem jako se součástí interiéru, i toho veřejného.

Linda Kaplanová: Jaké možnosti má v dnešní době textilní výtvarník?

► for English click here

Příznivce opomíjeného oboru mohlo potěšit loňské vydání knihy Lucie Vlčkové o Antonínu Kybalovi Cesty designu a textilní tvorby. Díky této knize si můžeme zpětně uvědomit, na jak skvělé úrovni se tato materie v minulosti pohybovala. Antonín Kybal byl především skvělým výtvarníkem a inspirativní osobností. Známým se stal už ve 30. letech 20. století, kdy spolupracoval s Artělem či Krásnou jizbou. Spoluzakladatelkou Artělu byla mimochodem Marie Teinitzerová, další textilní osobnost, která v Jindřichově Hradci založila gobelínové dílny, jež fungují dodnes!

Ale zpět ke Kybalovi. Stál u vzestupu českého textilního výtvarnictví po druhé světové válce. Vedl ateliér textilní tvorby na UMPRUM, kde pro tkaní tapiserií a koberců nadchl dvě generace studentů. Vedle spolupráce s průmyslem, pro který navrhoval dezény, potahové látky či záclony, spolupracoval i s architekty a bylo běžné, že textilní tvorba mohla být součástí veřejného i soukromého interiéru. Textil měl tak své uplatnění, úroveň a kvalitu. Doba pokročila, textilní linie byla přerušena, ale i „zpřetrhanou nit“ lze vnímat pozitivně. Je tu otevřené pole působnosti, které čeká na nové podněty.

Způsob, kterým u tkaní realizujeme náš výtvarný záměr, volně navazuje na textilní techniku osnovního ikatu. Ukázka práce ve sdíleném prostoru Opero (foto: Peter Fabo)

Sleduj svou nit
Jako malá jsem chtěla navrhovat šaty. Studium módní tvorby na textilní průmyslovce mi ukázalo, že více než modelování oděvu mě zajímá samotný materiál. Přihlásila jsem do Ateliéru textilní tvorby na UMPRUM v Praze. Při studiu mi však scházelo propojení tvůrčí práce a řemeslných dovedností. Měli jsme prostor experimentovat, ale scházelo nám vybavení umožňující převést návrh do materiálu. Neměli jsme pletací, tkací, vyšívací stroje ani tu sítotiskovou dílnu, s jejichž pomocí bychom mohli vzorovat látky, a navázat spolupráci s textilním průmyslem se nedařilo. V ateliéru skla vznikaly věci ze skla, na keramice z keramiky, ale na textilu se „vařilo z vody“, což mě dovedlo k hledání jiných způsobů, skrze které bych mohla bez použití nákladného vybavení tvořit autorské látky.

Jednou ze zemí s pulzující tradicí je Indonésie, kolébka textilních technik kresby voskem a ručního tkaní. V rámci studia jsem se vydala na průzkumnou cestu za textilními technikami po tamních ostrovech. Zajímalo mě, jestli se tam tradice udržují a na čem lidé tkají, jaké mají vzory a z čeho vycházejí. Co místo, to jiná barevnost i stylizace ornamentu. V některých vesnicích je alespoň jedna žena, která tká, aby se řemeslo nezapomnělo. Jinde jsem navštívila místa, kde tká celá vesnice. Nejvíce mě zaujaly přírodně barvené ikaty na Sumbě, kde do tradičního hábitu byla oděna i socha žehnajícího Ježíše před kostelem. 

Na institutu umění a od místních lidí jsem se učila barvení voskovou rezervou, které stojí na stejném principu jako nám známý modrotisk. Přes batik jsem se seznámila i s postupy barvení přírodními pigmenty, které na Jávě zažívá renesanci. Vedle principů barvení a ustalování jsem se naučila i složitější postup výroby indigové pasty. Barvila jsem příze, navrhovala látky a místní tkalcovny mi pomáhaly realizovat nápady v materiálu, což pro mě bylo nové, naplňující a inspirující!

V Česku je situace nelehká, ale jsou země, kde má textil stále svou patřičnou sílu a pozici, tamější tradice a kontinuita výroby nebyla zpřetrhána. Zkušenosti se předávají z generace na generaci. Místní lidé pomocí jednoduchých nástrojů vytvářejí tradiční díla s vysokou uměleckou hodnotou. V hospodářsky vyspělých zemích, jako je například Japonsko, si vláda dokonce uvědomuje hodnotu kulturního dědictví a nezapomíná ani na řemeslo. V roce 1975 v Japonsku založili sdružení DENSAN, skrze které stát podporuje tradiční výrobu. DENSAN nyní zaštiťuje více než dvě stovky manufaktur. V Česku za udržování a rozvíjení tradice dostanete diplom a pochvalu.

Ikat je druh tkalcovské techniky, kdy se vzor vyváže a obarví na osnovu či útek ještě před samotným tkaním (foto: Peter Fabo)

Realizace na domácí půdě
Daleké cesty za látkami vnímám jako odrazový můstek. Po třetím návratu z Jávy s batohem plným autorských látek jsem navázala spolupráci s oděvní návrhářkou Terezou Ujevićovou. Vzniklo několik limitovaných kolekcí. K autorskému pojetí materiálu se připojila i Klára Spišková, se kterou jsme se poznaly na škole v Ateliéru textilní tvorby na UMPRUM, kde vznikla i myšlenka společné tvorby. Tehdy jsme ještě nevěděly, jak společnou představu zrealizovat.

Začátky byly o zkouškách a jejich rozvíjení v nosný výsledek. Pustit se do tkaní a barvení nejen pro módu přišlo i se zájmem účastnit se jednoho z ročníků designSUPERMARKETU, kde jsme se rozhodly představit látky do architektury. K tomu nám pomohla i šťastná shoda náhod. Neteř akademické malířky Marie Applové nám nabídla k využití tkací stav, na kterém paní Applová tvořila. Volně jsme navázaly na tkanou techniku ikatu, malovaly obrazy na osnovu a následně jsme je ručně protkávaly. Vznikla kolekce tapiserií, kterou jsme chtěly představit ve vztahu s jiným materiálem, proto jsme oslovily sklářku Kristýnu Markvartovou (Krikri), která navrhla skleněný set inspirovaný utkanou materií. Projekt jsme nazvaly Geometr a v návaznosti tak pojmenovaly i naše textilní studio. 

Strojové tkaní spojené s ruční malbou (foto: archiv LK)

Při společné práci se snažíme rozvíjet textilní tvorbu a design s využitím tradičních technik v současném duchu. Vedle tkaní na ručním stavu jsme navázaly spolupráci s uměleckou  tkalcovnou rodiny Kubáků, kde máme možnost tkát na průmyslovém stavu a rozšířit tak naše portfolio. Tvůrčí aktivní přítomnost během tvorby je pro nás důležitá a jsme vděčné, že nám Kubákovi zpřístupnili dílnu a my tak můžeme „naším“ způsobem pojímat osnovu i na jejich stavech.

S tímto záměrem vznikla i druhá kolekce Kontrasty a kontexty, která se skládá z materiálů tkaných na třech různých stavech. Dále jsme rozvíjely ručně tkané tapiserie s osnovní malbou; tuto techniku jsme použily i na bavlně, kterou tkáme na průmyslovém stroji. Třetím materiálem je lněná metráž, vhodná pro módu, vyrobená na žakárovém stavu s ručně barvenou lněnou přízí v útku. S kolekcí jsme se prezentovaly na minulém Designbloku, kde byla nominovaná v kategorii „Nový výrobek“ a Akademií designu v kategorii „Objev roku 2017“. 
Snovat společně

To, že textil lze propojovat s jinými materiály, byla a je jeho užitná povaha. Ne vždy můžete vzájemně sladit sklo, keramiku, porcelán, kov, ale téměř s každým z nich můžete propojit textil. A to je jeho obrovská výhoda. Půda pro spolupráci s dalšími obory by se měla připravovat už za studií. Školy by měly aktivně navazovat kontakty i s výrobou a průmyslem. Fabriky se možná bojí riskovat, ale menším, flexibilnějším firmám by spolupráce prospěla. Pomohla by k vystoupení z kruhu, ve kterém se točí výrobky vznikající bez kvalitních dezinatérů a zůstávají talentovaní lidé bez uplatnění. Podívejte se třeba na současnou estetickou úroveň českého ložního povlečení! Textilní návrháři by se měli přirozeně začleňovat do týmu architektů, designérů či módních tvůrců, protože mezioborová „spolutvorba“ je určitě něco, co dává naší práci smysl.

 

Linda Kaplanová získala středoškolské vzdělání na SŠUP Ústí nad Orlicí. V roce 2012 absolvovala na UMPRUM v Ateliéru textilní tvorby. Své studium prokládala stážemi v Polsku, Portugalsku a Indonésii, ve které strávila dva a půl roku studiem tradičních textilních technik.  Po návratu z Jávy navázala spolupráci s módní návrhářkou Terezou Ujevićovou, pro kterou vytváří autorské látky. V roce 2016 založila s Klárou Spiškovou  textilní studio GEOMETR, které se soustředí na autorské tkaniny pro módu a do architektury. Za interiérový textil získaly v roce 2017 a 2018 cenu Elle Deco International Design Awards a Akademií designu jsou nominovány v kategorii Objev roku 2017. 

 

 


► Kdo a proč vytváří rostlinné krajky a travní koberce? Čtěte Material Times na papíře.

8. 3. 2018

Komentáře

PŘEDMĚTAUTORDATUM
podpora kulturního dědictví a jeho paradox Linda Kaplanová 20.3.2018 12:38
Re: podpora kulturního dědictví a jeho paradox Tereza Lišková, redakce 28.3.2018 09:25

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek




© Copyright 2013 Happy Materials, s.r.o.
Obsah časopisu je chráněn autorským zákonem.
Kopírování a šíření článků včetně fotografií bez souhlasu vydavatelství je zakázáno.
Design © Helena Jiskrová
Tvorba webu: NETservis s.r.o.