Jak to vidí
Vendulka Prchalová v galerii Kuzebauch
Vendulka Prchalová je sklářská výtvarnice, která minulý rok dokončila doktorské studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru skla pod vedením Ronyho Plesla, po němž zamířila do mezinárodního centra sklářského vzdělávání Pilchuck Glass School ve státě Washington v USA. Galerie Kuzebauch na Břevnově hostí do 27. ledna 2023 její výstavu I torture it till it speaks to me.
Text: Ján Gajdušek • Foto © Gabriel Urbánek
Výstava s názvem I torture it till it speaks to me představuje soubor objektů z různých sérií vzniknuvších v posledních třech letech a které dohromady vypovídají o širokých schopnostech autorky experimentovat s materiály a touze hledat a nacházet nové možnosti technologických a vizuálních řešení. Ostatně právě někam tímto směrem odkazuje název výstavy, který napovídá, že kýženého výsledku je dosaženo s nadsázkou až nevybíravými metodami. V tom se zároveň skrývá z mého pohledu jeden ze signature momentů tvorby Vendulky Prchalové a sice ono kontrastní propojení zdánlivě nesourodých materiálů – sklo je zde rukou autorky srostlé se sádrou, železem, vyříznutým sádrokartonem či do hloubky protkané žilnatinou černé tuše. Tyto kontrasty se v její tvorbě opakují a dnes již tvoří, rozpoznatelný vizuální jazyk. Různorodost vystavených prací spojuje také určitý odstup, který si Prchalová drží od chycení se do pasti přílišné dekorativnosti, ke které práce se sklem mnoho jiných autorů svedla. Vystavené práce si svou poetiku udržují také ve zvoleném způsobu tvorby „mučením“, který, zdá se, obsahuje prvky „řízené náhody“. Vybraná kombinace materiálů a jejich vlastností pak samy odhalí syrovou a působivou (ne)přirozenost svého spojení.
Přestože jsem na výstavu šel již s vědomím toho, že o ní napíšu, jsem si v prvních momentech uvědomil, že ji neposuzuji jako sklářskou. Že sám sebe jako diváka a rovněž i díla, která vnímám, podvědomě nevytrhávám z pomyslného světa umění do uměle ohraničeného světa skla. Toto vyčlenění je bohužel i historicky přítomno na tolika úrovních, že sklo téměř automaticky vnímáme jako zvláštní kategorii, která zde stojí jen sama pro sebe a nepřísluší jí srovnání s jinými médii. Vzniká tak určitá berlička, či ospravedlnění, že dílo, pokud je vytvořeno ze skla, má být posuzováno jinými měřítky než díla z jiných materiálů. Výstava Vendulky Prchalové tento stereotyp naštěstí překračuje a představuje důkaz, že nezáleží na materiálu či médiu, ale na síle a přesvědčivosti uměleckého sdělení.
5. 1. 2023
Aktuálně
► Bezemisní udržitelná mobilita na veletrhu Automechanika 2024
► Dny lidové architektury a LENFEST na Sýpce Lemberk
► V roce 2030 bude přes 60 procent vozidel jezdit na elektřinu. Čím pojedete na zářijový veletrh vy?
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
26. 7. 14:50
DObrý den, děkuji za skvělý článek a připomenutí tohoto celoživotního projektu. Rád ...
Michael Rada - PODZEMNÍ ZAHRADY PROTI VLNÁM VEDER
26. 7. 03:40
UpmXdrihBuHa
MzOyhLIbCkVgr - Designová experimentální laboratoř Trimtab: Detoxikační bioplasty a síla mikrořas od Slovenské technické univerzity
26. 7. 03:39
irIKJWHdaoL
GWYusALiDjJeaphq - Reborn design 2024: Puky proti molům, rostoucí květináč i kritické video