Všímáme si

Co je skryto uvnitř objektů Ondřeje Strnadela? Víc než vzduch!

Sklář a výtvarník Ondřej Strnadel s úspěchem pokračuje ve své autorské tvorbě. Část jeho díla je až do 11. března 2016 k vidění na výstavě v Muzejním a galerijním centru Valašské Meziříčí. „Poslední výstavu ve městě měl v roce 2010, aktuální výstava s názvem SKRYTO UVNITŘ prezentuje jeho práci posledních tří let,“ říká vedoucí muzejního a galerijního centra Martin Beníček.

Co je skryto uvnitř objektů Ondřeje Strnadela? Víc než vzduch!
Co je skryto uvnitř objektů Ondřeje Strnadela? Víc než vzduch!
Výstava v Muzejním a galerijním centru Valašské Meziříčí potrvá do 11. března.
Výstava v Muzejním a galerijním centru Valašské Meziříčí potrvá do 11. března.
Pohled do expozice ve Valašském Meziříčí
Pohled do expozice ve Valašském Meziříčí
Jeden z objektů, který je k vidění na výstavě Skryto uvnitř.
Jeden z objektů, který je k vidění na výstavě Skryto uvnitř.
Další pobídka k hledání odpovědi přímo ve výstavním prostoru
Další pobídka k hledání odpovědi přímo ve výstavním prostoru
Výstava zblízka
Výstava zblízka

Jak zní odpověď na otázku skrytou v názvu výstavy? „Nabízí se přímočará odpověď: vzduch,“ odpovídá historička umění a kurátorka Kamila Valoušková, která výstavu na začátku ledna zahájila. „Vystavené objekty jsou totiž z foukaného skla a jejich tvar je dán součinností sklářského náčiní a dechu skláře Ondřeje Strnadela,“ dodává. „Nebo se můžeme zeptat trochu jinak: Co je obsahem Strnadelových skleněných objektů? Jenom vzduch to myslím není.“

Ondřej Strnadel se narodil právě ve Valašském Meziříčí do sklářské rodiny. Řemeslu podlehl už jako kluk, když chodíval za otcem na huť. „V rámci výstavní koncepce Muzejního a galerijního centra se jedna výstavní linie věnuje zdejším výtvarníkům, kteří mají vazbu na město Valašské Meziříčí či region. Tím Ondřej bezesporu je i díky médiu, se kterým pracuje,“ vysvětluje Martin Beníček.

Na huti Strnadel odpozoroval základy sklářského řemesla, ve kterém pokračoval na místní sklářské škole, která v době jeho studia rozšířila svou působnost přeměnou na Střední školu uměleckoprůmyslovou. „Pro Ondřeje Strnadela zůstala místem, kde své schopnosti a dovednosti mohl dále rozvíjet a časem předávat nejen zdejším studentům, ale i posluchačům ateliéru Design skla na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Ostatně i tuto školu Ondřej musel nejprve sám vystudovat,“ vypráví Kamila Valoušková. Strnadel přijímá úděl mistra sklářského řemesla, který realizuje díla navržená jinými výtvarníky. Zároveň si vytříbil i vlastní výtvarný názor a propracoval až ke svébytné autorské tvorbě. Jeho skleněné objekty zpravidla vycházejí ze základního užitkového tvaru foukaného skla-nádoby a jsou zhotovovány tradičními sklářskými postupy.

Strnadel pracuje s celou hmotou skla, propůjčuje jí uzavřený, kompaktní tvar. „Týž tvar může být nositelem jiného estetického zážitku třeba jen tím, že autor zbaví sklo jeho schopnosti odrážet okolní světla a stíny a povrch objektu zmatuje,“ upozorňuje Valoušková. „Témuž tvaru dokáže dát autor jiný výraz naopak tím, že znásobí jeho přirozené schopnosti odrážet okolní světla a stíny a povrch objektu pokoví,“ dodává kurátorka. „Stejně rafinovaně autor zachází i s barvou a optickou hloubkou skla.“

V Strnadelově díle můžeme číst i motiv destrukce.

Česká výtvarná scéna vyniká v oblasti ateliérového skla. Dílo Ondřeje Strnadela, které formálně navazuje například na tvorbu Františka Víznera, se v průběhu posledního desetiletí stalo její součástí. „Strnadel má jistý názor na problematiku zpracování hutního skla. Jeho tvorba je konzistentní. Jeho předměty jsou na pomyslné hranici mezi užitým a volným uměním. Geometrické prostorové prvky „přetavuje“ do svébytných objektů. Není potřeba přidávat další doplňky ve smyslu leptání, broušení, ornamentů. Vše je dáno hmotou, tvarem, světlem a stínem. Na první pokus. A baví ho to, jde to poznat,“ uzavírá Martin Beníček.