Všímáme si

Joris Laarman věří v propojení řemesla a technologií. Židle pro něj vyrábí robotické rameno

Současné možnosti a technologie předvedl na letošním Design Miami/Basel nizozemský umělec Joris Laarman. Byla to jeho první galerijní prezentace na území starého kontinentu. Umělec proslulý zejména návrhem 3D tištěného mostu vystavil kolekci nábytku. Jeho podstatně rozměrnější dílo spojující břehy amsterdamského kanálu by se mělo dočkat realizace v příštím roce.

Joris Laarman věří v propojení řemesla a technologií. Židle pro něj vyrábí robotické rameno
Joris Laarman věří v propojení řemesla a technologií. Židle pro něj vyrábí robotické rameno
Adaptation Chair z kolekce Mircostructures
Adaptation Chair z kolekce Mircostructures
Židle je vyrobená spékáním buď polyamidového (který je následně pokoven), nebo kovového prášku, jenž dodává židli větší pevnost. Tvar židle je vygenerován pomocí tzv. l-systémů, jenž simulují růst stromů, podobný systém Laarman použil i u konceptu tištěné
Židle je vyrobená spékáním buď polyamidového (který je následně pokoven), nebo kovového prášku, jenž dodává židli větší pevnost. Tvar židle je vygenerován pomocí tzv. l-systémů, jenž simulují růst stromů, podobný systém Laarman použil i u konceptu tištěné
Mircostructures Gradient Soft Chair z kolekce Microstructures
Mircostructures Gradient Soft Chair z kolekce Microstructures
Gradient Chair vznikla napékáním polyuretanového prášku
Gradient Chair vznikla napékáním polyuretanového prášku

Židle Aluminium Gradient Chair z kolekce Microstructures ukazuje, že 3D tiskárny umějí víc než prototypy – jsou schopné produkovat velice komplexní tvary i ve větším měřítku. Tvary židlí z této kolekce vycházejí z generativního designu, který při nastavení správných parametrů dokáže reflektovat různé funkční požadavky (například na pevnost) jednotlivých částí židle. Takovéto požadavky se pak dají doslova otisknout i do finální podoby artefaktu. Laarman toho dosahuje tak, že místech s nižšími požadavky na pevnost konstrukci výrobku odlehčí pomocí otvorů, jejichž velikost vychází z konkrétních výpočtů. Nyní je takto složitě konstruovaný design možné vytvářet efektivněji a dosáhnout úspory materiálu.

Aluminium Gradient Chair vznikla postupným napékáním kovového prášku.

Další kus nábytku z Laarmanovy laboratoře se jmenuje Dragon Bench. I když nejde o typický produkt 3D tisku, v podstatě i v tomto případě ho můžeme označit jako výtisk.

Na svět ho nepřivedla typická 3D tiskárna, ale robotické rameno vybavené jakousi svářečkou. Stejnou technologii plánuje Laarman použít při tisku zmiňovaného mostu.

Joris Laarman a Anita Star ve společném studiu

Joris Laarman v roce 2003 absolvoval na nizozemské Design Academy Eindhoven. Ještě při škole pracoval na dnes již legendárním radiátoru Heatwave, jenž se stal součástí muzejních kolekcí po celém světě. Rok po absolutoriu zakládá spolu se svou partnerkou Anitou Star studio a začíná naplno rozvíjet a používat možnosti současných technologií. Amsterdamské studio Joris Laarman Lab se postupně etablovalo v disciplínách, jako jsou samo-organizující se systémy, CNC technologie, 3D tisk, robotika či parametrické navrhování. Laarmanovy postupy odrážejí aktuální tendence: sdílení informací, digitalizace výroby a propojování různých oborů.

Joris Laarman věří, že během pár let bude každé větší město mít profesionální produkční dílny pro nadšence, kde budou pracovat nadšenci pro DYI (výrobu svépomocí)

Laarmanovy židle z kolekce Makechairs jsou sestaveny z digitálně fabrikovaných dílků, které do sebe zapadají jako puzzle. Tyto dílky si lze vytisknout i na domácí tiskárně. Nepotřebujete k tomu profesionální stroje, barvu a materiál si určuje tiskař sám. Laarman tímto projektem pokračuje v tradici raných modernistů, kteří pro své díla vytvářeli manuály o jejich vzniku. Projekt Makerchairs je vlastně jakýmsi návodem doplněným o 3D digitální modely dílků, které si každý, kdo má možnost, může vyrábět na svém vlastním zařízení.

Takovýto typ výroby pomocí digitálních strojů byl v minulosti pro běžné smrtelníky nedostupný. V některých oblastech se ale situace výrazně změnila – různá robotická zařízení a 3D tiskárny (a jejich díly) si lze bez větších obtíží pořídit v řádu desetitisíců, někdy i tisíců korun a sestavit si je doma. Joris na tento fakt reaguje právě kolekcí Makerchairs: „Věříme v propojení řemesla a technologií, jako je parametrický design a digitální fabrikace.“ Jeho práce zřetelně ukazuje, že využívání digitálních nástrojů není nutné vnímat jako odklon od řemesla, můžeme v něm vidět i jeho rozšíření.

Text: Jan Petrš, foto: Friedman Benda and Joris Laarman Lab / Adriaan de Groot