CZ / ENG

Všímáme si

K textilním experimentům posloužila vodní blecha, pryskyřice i pár kilo soli

„Máte teď na sobě něco ze dřeva? Více než polovina z vás nejspíš ano,“ zahajuje s poukazem na původ viskózových vláken výstavu Jitka Škopová, která působí jako vedoucí Ateliéru textilní tvorby na UMPRUM. Její studenti právě vystavují výsledky cesty za hranice obvyklého vnímání textilu. Zkoumali vlastnosti dýně, soli, pryskyřice i betonu, inspirovali se vadami dřeva i evoluční výhodou vodní blechy. Výstava Experimentální textil je v pražské Galerii Kuzebauch k vidění od 28. června do 28. srpna.

K textilním experimentům posloužila vodní blecha, pryskyřice i pár kilo soli

► for English click here

Jitka Škopová úvodní poznámkou ilustruje, že svět textilu v sobě skrývá mnohovrstevnaté a leckdy netušené souvislosti. Svým studentkám a studentům dává za úkol, aby se pozorně dívali kolem sebe, zkoušeli nové postupy, přemýšleli nad surovinami a hledali neotřelá materiálová i technologická řešení. „Potřebujeme-li to, co příroda nabízí, získávejme to s rozmyslem, nedobývejme,“ nabádá Škopová.

„Výrobní firmy na rozdíl od studentů často nemají čas a kapacitu hledat a zkoušet,“ objasňuje vedoucí ateliéru situaci. Význam experimentů vidí i spoluzakladatelka knihovny materiálů matériO Prague Lucie Havlová: „Přestože úkrok od běžných přístupů někdy vede do slepé uličky, studenti na této cestě osvobodí svou kreativitu a invenci, poučí se, a jejich výsledky se stanou inspirací pro další práce.“

Vodní blecha (foto: Miroslava Vokonounová)

Místo navrhování potisků na metráž se studenti pouštějí do průzkumu neznámých vod – někdy doslova. Malý korýš s vlákny na těle inspiroval Miroslavu Vokounovou. Vytvořila objekt, do jehož pevné základny zasadila vlákna z PLA (biodegradabilního biopolymeru). Ve stojatých vodách běžně dochází k usazování řas a nečistot na pevných površích. Vodní blecha se tomuto znečištění velmi rychle přizpůsobí a přežije i v zamořené vodě. Její schopnosti Vokounová simuluje pomocí vláken, na která se nečistoty usazují. Znečištěná vlákna se dají lehce odejmout z pevné základny objektu a vyhodit na kompost, kde se rozloží. Do základny se pak doplní nová. Výhodou materiálového řešení tohoto objektu je i fakt, že se použitá vlákna ve vodě nezacuchávají.

Coalit (foto: Peter Fabo)

Další variantu čištění vody nabízí projekt Coalit. Vychází z v Asii hojně používaného principu čištění vody uhlím, které se pálí ze dřeva japonského dubu. Snahou Amálie Koppové bylo nahradit u nás exotickou dřevinu lokálně dostupnou alternativou. Třešňové dřevo je tvrdé, uhlí z něj se po vypálení nerozpadá. Autorka Amálie Koppová aktivní uhlí propojila antibakteriální stříbrnou nitkou s moravským křišťálem, který mimo jiné i drží lehké uhlí v nádobě, aby při nalévání nesklouzlo do skleničky.

Dřevokazná houba dokáže rozložit dřevo na prach. V rostoucím kmeni tak vzniká dutina obrovských rozměrů. V projektu Elišky Hlavačkové se tato vada stává přirozenou formou pro tvarování dalších materiálů. „Pro designéra je výroba formy velmi nákladná,“ upozorňuje vedoucí ateliéru Jitka Škopová. „Kazové dřevo je odpad na spálení,“ vyzdvihuje jeho alternativní využití. Hlavačková tuto myšlenku rozvinula v několika materiálových provedeních. Dutina se stala formou pro foukané skleněné vázy. Horká sklovina při každém dalším použití upálila vrstvu dřeva, dutina i vázy se tak postupně zvětšovaly.

Dýně (foto: Eliška Hlavačková)

Eliška Hlavačková se zabývala i další přírodninou – dýní. Američtí indiáni skladovali mouku a jiné obiloviny v nádobách z vydlabaných a vysušených dýní, které jsou odolné vůči plísním. Slisováním a vysušením dužniny vznikají biologicky rozložitelné fólie, od téměř průhledných až po vrstvené a tuhé, které se vyznačují tvrdostí a odolností. Dužninu je možné zalévat také do forem, vysušit a vytvořit jednoduché trojrozměrné objekty.

Alžběta Hnízdilová zkombinovala textil a přírodní pryskyřici. Kateřina Haderková pracovala se slisovanými květy hortenzií, Pavla Nosková míchala různé přírodní materiály s rašelinou. Kristína Dúhová ozdobila oděv zkrystalizovanou solí, krásu krystalů se pak snaží zachytit v silikonu a dalších materiálech, které lze na oděv dobře aplikovat. Ondřej Trnka zalil do formy beton spolu s přírodními provazy, po vytvrdnutí betonu nechal provazy vyhořet. Vzniklé struktury mohou posloužit třeba k uchycení rostlin. Alžběta Prouzová rozvíjela tvary odlupující se borky platanu, její provedení v plsti dává vyniknout hře světel a stínů. Lucie Miklóšová vytváří neobvyklá těžítka z ořechových slupek.

Smůla (foto: Alžběta Hnízdilová)

„Ne každý zvládne pracovat, když před sebou nevidí jasný cíl a výsledek. Pro některé studenty bylo experimentování cestou na hranici možností; velmi oceňuji jejich snahu a přístup,“ poděkovala na vernisáži Jitka Škopová studentům za jejich práci. Experimenty v textilu vystavují letos kromě Prahy také v Londýně, Lodži a Chungnam National University v korejském Daejeonu. Na podzim plánuje Ateliér textilní tvorby společný projekt s matériO Prague a Het Nieuwe Instituutem v Rotterdamu– na přehlídce Designblok 2016 představí česko-nizozemský materiálový dialog.

 

► V papírovém vydání magazínu Material Times zjistíte, že materiálové experimenty zkouší nejen lidé, ale i včely nebo larvy chrostíka. Čtěte o tvorbě rukama a o materiálech, které se nás dotýkají. ► Magazín je k dostání na vybraných v Praze, Brně, Ostravě a Liberci a e-shopu PageFive.

 

Text: Kateřina Zvelebilová, úvodní foto: Eliška Hlavačková

13. 7. 2016

Komentáře

PŘEDMĚTAUTORDATUM

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek




© Copyright 2013 Happy Materials, s.r.o.
Obsah časopisu je chráněn autorským zákonem.
Kopírování a šíření článků včetně fotografií bez souhlasu vydavatelství je zakázáno.
Design © Helena Jiskrová
Tvorba webu: NETservis s.r.o.