V Janštejně umějí (up)cyclaci skla. Zbytky přetavili do nového materiálu BROKISGLASS

V Janštejně umějí (up)cyclaci skla. Zbytky přetavili do nového materiálu BROKISGLASS

Redakce
11/1/2019
Zprávy
No items found.
Ve Sklárně Janštejn, ležící na Vysočině, efektivně řeší otázku vlastního předspotřebního odpadu výrobou barevných skleněných desek, které nabízejí řadu využití pro design i architekturu. U výroby podobného formátu jde o pozoruhodnou ukázku toho, jak se tuzemské firmy snaží k odpadu přistupovat jako ke zdroji materiálu. „Každý díl je originál, protože nikdy nedáte dohromady stejné střepy,“ uvedl pro ČTK jednatel sklárny Jan Rabell. Sklárna materiál vyvíjela ve spolupráci s firmou Brokis. Materiál stavovaný z odpadu se letos v zimě představí i na pařížském veletrhu Maison&Objet.

Text: Barbora Tydlitátová • Foto: Martin Chum (archiv firmy Broskis)

► for English click here

V janštejnské sklárně denně utaví několik pánví různě barevného skla. Zároveň jde o poslední sklárnu v Česku, která denně pracuje s opálovým sklem, často využívaným pro výrobu stínidel. Právě foukané tvary pro svítidla jsou v Janštejně hlavním výrobním programem. Vznikají zde všechna, i zakázkově vyráběná, svítidla značky Brokis.

Vedle opálu je velkou výhodou sklárny i vzájemná kompatibilita všech používaných barevných skel. To sklářům umožňuje vrstvit různé barvy skel přes sebe a vyrábět takzvané přejímané sklo, které se právě u stínidel používá díky svým výborným difuzním vlastnostem. Skla jsou tavena tak, aby měla stejnou teplotní roztažnost, a dají se tudíž kombinovat zatepla v jednom výrobku. Brokis těchto přetahů využívá v řadě kolekcí. Například svítidlo Memory designéra Borise Klimka vzniklo na základě využití tradiční janštejnské technologie foukaného triplexopálu, tedy vrstvy křišťálu, opálu a barvy.

Podle zprávy, kterou vydala ČTK, sklárna mívala měsíčně ke dvaceti tunám střepů, jež musela nechat odvážet jako odpad. Skláři v Janštejně totiž každý den nafoukají stovky mohutných tvarů, ze kterých se dále kompletují kolekce svítidel. S tím souvisí i obrovské množství přelisků, takzvaných kopen, které vznikají jako odpad při výrobě. Po vyfouknutí tvaru se totiž výrobky ukládají do chladicí pece, kde sklo pomalu chladne, aby v něm nevznikalo vnitřní pnutí a aby nepopraskalo. Po vychlazení jsou kopny odstraněny a skleněné tvary jsou dobrušovány a leštěny. Ačkoliv se běžně pro každou novou tavbu skla používá kolem 40 % střepů, i tak ve sklárně zbývá velké množství odpadního skla. A právě střepů z přelisků bývá více, než je sklárna schopna opětovně použít pro další výrobu.

Za vývojem nového materiálu stojí spolupráce Brokisu a Sklárny Janštejn. Materiál je dostupný v několika barevných provedeních (opál, variace šedé, světle růžová, hnědá a tyrkysová)

Střepy vrstvené z více barev, které jsou pro Janštejn charakteristické, znovu do skloviny ani přidávat nelze, neboť by znehodnocovaly barvu a další vlastnosti nově taveného materiálu. V Janštějně se na tento problém rozhodli zareagovat a více než osm let pracovali na technologii, díky které dnes umějí tyto vlastní přebytky z denní výroby efektivně zužitkovat na skleněné barevné desky a minimalizují tak vyvážený odpad až o 90 %. Ten bylo možno podle Ireny Czepcové z firmy Brokis doposud reálně likvidovat pouze skládkováním. „Nový materiál stavujeme z nadprodukce nebo vadných kusů. U většiny střepů, které na tento materiál používáme, jde o triplex, tedy vrstvy křišťál-opál-křišťál nebo křišťál-opál-barva, takže je ani opětovně do skloviny a další výroby přidávat nelze,“ vysvětluje Czepcová, která pro Brokis pracuje de facto od počátku vývoje nových desek BROKISGLASS.

Výroba desek z barevných střepů, které se dnes daří vyrábět sériově, původně vychází z postupů ateliérové techniky tavené plastiky. Ta spočívá v přetavení skla v sádrové formě, kdy sklo zcela vyplní reliéf formy, která se po vychlazení odrolí. Dnes již celosvětově známou sochařskou disciplínu vyvíjeli od 50. let Jaroslav Brychta a jeho dcera Jaroslava společně se Stanislavem Libenským. Dotáhli technologii do monumentálních rozměrů a dodnes na ně navazuje řada sklářských výtvarníků a technologů. V Janštejně střepy stavují v kovových ohrádkách, čímž definují formáty desek. Janštejnskou raritou je využití pásové pece pro tavení, kde jsou během sedmihodinového programu desky utaveny i vychlazeny a z pece vyjíždějí hotové.

Přesných formátů deskového materiálu se dále dosahuje řezáním vodním paprskem, a to na 590 x 590 mm nebo 350 x 600 mm. Následuje ruční dobrušování a leštění hran. V blízké době se chystá i strojní broušení. S využitím desek v repertoáru značky Brokis jsme se mohli setkat třeba na letošním Designbloku, kde byly představeny konferenční stolky podle návrhu Lucie Koldové se svrchní deskou právě z různých barevných variant tohoto materiálu. Dobře posloužil třeba i jako alternativní materiál k onyxovému podstavci v kolekci svítidel Macaron. 

Čtvercový formát BROKISGLASS má potenciál nahradit při konkrétním použití třeba klasické kazetové podhledy, kdy je kromě netradičního vzhledu výhodou i možnost podsvícení. Tloušťka desek se pohybuje od 6 do 8 mm, ale formát lze i přizpůsobit zakázce. „Máme v plánu i kolekce svítidel, vyzkoušené máme i obklady v koupelně. Ty lze třeba zajímavě podsvítit,“ uvádí Czepcová vidinu využití materiálu různých architektonických aplikací v interiéru i exteriéru.

No items found.