Pragerovy kostky procházejí cirkulární rekonstrukcí – v čem je takový postup odlišný od běžné rekonstrukce jiných veřejných budov?
Jako IPR o tématu cirkularity mluvíme ve svých strategiích, takže dává smysl, abychom neudělali běžnou rekonstrukci, ale šli spíše příkladem. Také dodavatel stavby je této myšlence nakloněn a je velice vstřícný. Momentálně jsme v procesu hledání nejlepších řešení, do dubna je fáze projektování, poté začne definitivní realizace. Nyní probíhají přípravné práce, odstrojování stavby a testování jednotlivých materiálů.
Stavební průmysl je zodpovědný za velké množství emisí, dnes se hodně řeší provoz budov, ale pouze v menší míře zabudovaný materiál. To, že se musí vytěžit suroviny, vyrobit materiály, dovést je na stavbu, a naopak nepotřebné materiály zlikvidovat. Právě na tento problém reaguje cirkulární ekonomika. Její principy však nejsou vždy intuitivní a často jdou proti běžné tržní logice. Zahraniční příklady nicméně ukazují, že jakmile se trh dostatečně rozvine, mohou se objevit i ekonomicky výhodnější řešení. V Česku například dosud prakticky chybějí linky na recyklaci.
Jak to probíhá v praxi? Jak je možné naložit s původními materiály? Které lze při rekonstrukci znovu využít a co se děje s těmi ostatními?
Materiály se dělí do čtyř skupin. V první je vše, co může zůstat přímo na místě. Takové řešení je nejlepší, když jsou konstrukce v dobrém stavu, nemusíme je demontovat a stačí je ošetřit. To je možné u části ocelové konstrukce a u schodiště, které je ve velmi dobrém stavu. V přízemí pak zachováme části dlažeb, týká se to i plastik v okolí domu, které se restaurují přímo na místě.
Druhá část jsou komponenty, které ze stavby vyjmeme, ale poté je vrátíme, ideálně na původní místo. Ideální je samozřejmě nic nikam neodvážet, problémem ale je, kam tyto věci na stavbě uložit. Příkladem jsou dveře, které v budově byly zachované ještě v originální podobě od Pragera. Byly vyrobené z krásných dýh, které buď použijeme opět jako dveře, nebo je využijeme na parapety, obložení příček nebo jinou lehce downcyklovanou možnost.
Třetí část jsou komponenty, které rozebereme. Na stavbě už je nelze využít, ale je možné je recyklovat. Materiál pro recyklaci samozřejmě musí být dobře vytříděný a čistý. Bavíme se o kovech, skle, dřevu, kobercích, elektrických prvcích, sádrokartonu či tepelných izolacích. Právě na izolacích je hezky vidět, že chybí recyklační trh. Kdybychom je vozili kolem sta kilometrů, recyklování by se jednoznačně vyplatilo. Ale protože je musíme dopravit až do Belgie, recyklace se nevyplácí ani finančně ani z pohledu vynaloženého CO2. Přesto jsme se rozhodli izolace na recyklační linky vozit, abychom dali trhu signál, že zájem o recyklaci existuje.
Čtvrtá část pak jsou materiály natolik znečištěné či škodlivé, že je nemůžeme třídit a recyklovat, ale musíme je skládkovat. Patří sem také například azbest, který je třeba bezpečně zlikvidovat.
Před rekonstrukcí jste se také rozhodli nabídnout vyřazené vybavení neziskovým organizacím i jednotlivcům, byl o tyto věci zájem?
Šlo především o nábytek, který jsme se rozhodli rozprodat. Jde o majetek hlavního města Prahy, tak jsme museli postupovat podle jeho směrnic. Proto jsme nejdříve nabídli nábytek příspěvkovým organizacím města, které si vzaly asi třetinu. Další položky jsme nabídli zaměstnancům a poté veřejnosti. Celkově nám zbylo méně než dvě stovky položek, byly to opravdu ty nejhorší kusy. Původně jsme se báli, jestli bude o tuto nabídku zájem a co budeme dělat s položkami, které nám zbydou, ale nakonec byl zájem opravdu velký.
Podstatou tohoto kroku bylo redukovat množství odpadů při rekonstrukci. Toto řešení bylo poměrně náročné, protože na to nebyl systém příliš připravený. Ale použili jsme to i pro edukaci, CAMP měl například v budově recyklační dílny, kde si lidé zkoušeli z odpadů něco vyrobit.
Specifikem budovy jsou i její původní materiály, tedy stavebnicový systém dílců GAMA. Čím byl ve své době tak přelomový a zachová se z něho něco? Jak je možné přizpůsobit izolaci budov bez ztráty jejich charakteristického vzhledu?
Fasádní plášť systému GAMA si Prager a jeho kolegové sami vyvinuli. Je to v podstatě umělecké dílo, které má zajímavé detaily. Rozdíl proti tomu, jak se fasádní dílce dělají dnes, je tak obrovský, že bude třeba ty původní odstranit. Problém je, že dům není vůbec utěsněný, v zimě je tu vlhkost 15 %, v létě zase není možné kanceláře uchladit. Náklady na provoz byly enormní a zachovat současné řešení je prakticky nemožné.
Fasádu vyřešíme pomocí nových systémů, které budou splňovat současné požadavky, ale maximálně zachovají původní vzhled. Budou to izolační výplně, ale vizuálně budeme mířit k původní podobě.
Bohužel nejde fasáda řešit jinak než novým materiálem, na druhou stranu se z té původní většina zrecykluje. Zároveň ani současná fasáda není původní, skla i plné výplně jsou z 90. let, kdy objekt prošel částečnou rekonstrukcí.
Zároveň čerpáme dotaci na zateplení budovy, což nás trochu svazuje. Dům má na jednu stranu lehký plášť, zároveň ale musíme splňovat přísné podmínky dotace. Chceme výrazně snížit provozní náklady a jinak pracovat s energiemi. Proto chceme získávat energii z podzemních vrtů s tepelnými čerpadly a na střechu umístit fotovoltaickou elektrárnu, která bude v ploše, díky čemuž nebude vidět. Chceme využívat i odpadní teplo ze serveroven, kterým můžeme v létě regenerovat podzemní vrty. Řešíme i vnější stínění. Ideální by bylo, kdyby byl dům energeticky na nule, což se možná nepodaří, ale měli bychom být např. na deseti procentech současné spotřeby.
Byly původní materiály v něčem lepší než ty současné? A v čem naopak jsou jejich největší slabiny, v čem šel vývoj opravdu rychle dopředu a dnešní materiály jsou nesrovnatelně funkčnější?
Prager hodně předběhl dobu v tom, jak pracuje s moderními materiály, jak je dovedl zpracovat. Také lehkost budovy je něco, co nejen předběhlo dobu, a dnes toho vlastně už nelze docílit.
Objekt je hodnotný díky svému konstrukčnímu systému. Na ocelových nosnících je zavěšená celá konstrukce kostky. To je hodně odvážný konstrukční návrh, který už není možné znovu realizovat. Snažili se, aby byl dům lehký. Konstrukce je na limitu tehdejších norem. Porušuje to všechny možné dnešní normy, například požadavky na vibrace nebo hluk na pracovišti. Nosnou konstrukci bychom rádi zachovali, na druhou stranu musíme plnit požadavky současné legislativy například ohledně podmínek na pracovišti. Technicky řešíme, jak s tím naložit, je to složitá otázka a zatím nejsme u konce.
Prý se při rekonstrukci podaří naplnit některé nerealizované vize Karla Pragera. Na co se můžeme těšit?
Celá jedna strana atria bude předzahrádkou restaurace, což bude naplněním původní vize, protože zde Prager plánoval mít právě restauraci. Jde i o další drobné prvky v atriu, kde Prager například realizoval lavici na atice, která ale byla později zrušena, nejspíš kvůli zatékání vody. Dalším pěkným detailem byla zdvojená atika, kde mezi dvěma atikovými zdmi vytvořil prostor pro pěstování květin. Takové prvky a další detaily bychom chtěli v rámci rekonstrukce obnovit.
