Téma

Damašek – textilní poklad v komodách našich babiček

Ještě nedávno byly bavlněné damaškové tkaniny brány jako běžná součást každé domácnosti. Daly se najít mezi ložním prádlem, ubrusy i utěrkami. S nástupem oblíbených syntetických materiálů jako by se po nich slehla zem. Dnes se však opět stávají ceněným zbožím. Oproti jiným výrobkům jsou výrazně dražší, zároveň vynikají rozmanitostí vzorů a jsou příjemné na omak.

Damašek – textilní poklad v komodách našich babiček
Damašek – textilní poklad v komodách našich babiček

Text: Nela Kýrová • Úvodní foto: Kapka vody na damašku, Petar Milošević, CC BY-SA 4.0, Wikimedia Commons

Na výrobu nejluxusnějších damaškových povlečení se využívá kvalita egyptské bavlny, která se řadí k dlouhovlákenným typům této suroviny. Při spřádání vláken tohoto bavlníku vzniká příze podstatně hladší a pevnější. Lesk, kterým můžeme lehce kopírovat vzhled hedvábí, je vytvářen speciálním zušlechťovacím procesem, takzvanou mercerací. Ta vedle vyššího lesku vláken zajišťuje i jejich lepší schopnost přijímat barviva. „Damašky byly nejčastěji vyráběny z přírodního hedvábí, a tak patřily mezi tkaniny luxusní a nákladné. Vzhledem k tomu, že v Evropě bývala v minulosti cena hedvábí často příliš vysoká, tkaly se v menší míře také z vlny, lnu a bavlny,“ říká restaurátorka a konzervátorka historického textilu Jana Bureš Víchová.

V dnešní době se na damaškových tkaninách můžeme setkat i s umělými vlákny, jako je například polyester. Ten se ale od bavlny liší zejména menší prodyšností a větším sklonem přitahovat k sobě prach, k čemuž dochází v důsledku vznikání statické elektřiny. Damašek ze synteticky vyráběných surovin či směsových přízí je podstatně levnější a hojně využívaný. Výrobci luxusních materiálů ale dávají přednost přírodním surovinám, jako je zmiňovaná bavlna nebo hedvábí.

Celá řada světových textilních výrobců využívá dnešní damaškové tkaniny především na ložní prádlo a jiné bytové textilie, které bývají nejčastěji bavlněné. Damaškovými tkaninami se od roku 1856 zabývá i broumovská firma Veba, která úzce spolupracuje s africkými státy, kam dováží damaškové tkaniny k šití módních a bohatě zdobených oděvů. Na tuzemském trhu nabízí i zmiňované ložní povlečení.

Ukázka produkce broumovských textilních závodů Veba (zdroj foto: Veba)

Na historické repliky damaškových a brokátových tkanin se specializuje například firma Sartor, sídlící v centru Prahy. Sartor čerpá inspiraci ze světových muzejních institucí. Mezi jejich klienty patří filmová studia, jednotlivci, kteří šijí sami na sebe, oděvní návrháři – mezi nimi například Lazy Eye, Zuzana Kubíčková, Liběna Rochová. „Naše látky můžete vidět například v seriálu Tři mušketýři od BBC, v pohádce Sedmero krkavců nebo Nejlepší přítel," vyjmenovává Zuzana Kraemerová ze společnosti Sartor.

„Momentálně pracujeme na přípravě a tkaní nových hedvábných materiálů. Jde především o repliky historických látek, které sice děláme průběžně, ale tentokrát textujeme i nové materiály a způsoby tkaní. Teď jsme například úspěšně dokončili novinku – brokát ve směsi hedvábí plus len, kopie textilie z Kavkazu z 8. století," říká Zuzana Kraemerová. A dodává, že hedvábnický damašek, se kterým pracují vypadá trochu jinak než damašek bavlnářský, který je typicky používán na ložní prádlo nebo ubrusy. „Hedvábnický je oproti bavlněnému damašku měkčí, splývavější a trochu lesklejší. Proto se dá použít nejen jako luxusní povlečení, ale i jako oděvní materiál na šaty, halenky či sukně," vysvětluje Kreamerová.

A doplňuje praktickou poznámkou: „Damašek je lehký, měkký, kluzký a poměrně splývavý, lehké verze se můžou i mírně lepit na tělo. Ačkoli hedvábí nevytváří statickou elektřinu, damašek a satén se lepí více než jiné hedvábné látky, obvykle proto, že jsou moc suché." Pomoc je snadná: „Stačí je na chvíli pověsit ve vlhké koupelně a nechat je absorbovat trochu vlhkosti. Dobře se řasí, tužší formy damašku se mohou i skládat. Doporučujeme volné a splývavé střihy na halenky, tuniky, večerní šaty, ale i luxusní spodní a ložní prádlo."

Hedvábný damašek tkaný na klasickém žakárovém stroji. Jde konkrétně o repliku látky ze 14. století nalezené v královské hrobce na Pražském hradě (foto: archiv Sartor)

Svatební šaty z dílny Sartor jsou ušité dle burgundské módy (přelom 14. a 15. století). Kromě hedvábného damašku je na nich i hedvábný dupion (zlaté lemy) a hedvábný černý dyšes (náprsenka). Šaty jsou podšité tmavě modrým lnem (foto: archiv Sartor)

Hra se světlem
Při výrobě se často využívá celá řada barevných i materiálových kombinací. Řekněme že hlavní, co damaškové textilie vystihuje, je nejrůznější hra odlesků, stínů, lesku a matu. Lesk je dán především použitým materiálem, ale je podmíněný i druhem a technikou použité vazby. Vzor bývá tvořen kontrastem vazeb atlasových, plátnových či keprových kombinovaných s vazbou, která tvoří samotnou půdu vzoru.

Zejména vazba atlasová propůjčuje této tkanině nezaměnitelný lesk, jehož se dosahuje specifickým rozložením jednotlivých nití, které poskytují dostatečný odraz světla. Různorodost použitých motivů bývá obrovská. Především v minulosti se těšily oblibě různá stylizovaná granátová jablka či květinové rozviliny, které se v průběhu století měnily podle módy. Pro damašek je typické, že utkaný vzor je oboustranný. Můžeme ho tím pádem hledat jak v líci, tak i na rubu.

Damašek pod mikroskopem. Na fotce je vidět střídavý atlas (osnovní a útkový), který tvoří požadovaný oboustranný vzor na tkanině. I kdyby byl damašek jednobarevný, na jedné straně (líc) bude vzor lesklý a na druhé (rub) bude k vidění jeho matný doplněk s lesklou půdou vzoru (foto: archiv Sartor)

Barevné variace tehdy i dnes
I v minulosti bylo barvení textilií hojně využívaným řemeslem, pestré odstíny častokrát zdůrazňovaly vyšší postavení osoby ve společnosti. Naši předci sázeli na barviva přírodní, která se získávala z rostlin i živočichů. Nejvzácnějším a nejdražším barvivem byl purpur, který se vyráběl ze šťávy měkkýšů a symbolizoval vznešenost. V dnešní době se barví převážně syntetickými barvivy. Ta se rozlišují podle toho, na jaký materiál je barvíř používá a podle konkrétní technologie barvení. Zajímavou součástí dnešních barviv můžou být i optická zjasňovadla, která se mohou aplikovat buď při předúpravě, nebo během závěrečných úprav textilu. Opticky zjasňovací prostředky (zkráceně OZP, pozn. red.) jsou fluorescentní barviva, která mohou díky svým vlastnostem mnohonásobně opticky podtrhnout brilantnější odstín, v případě bílé i bělejší vzhled požadované textilie. Vzhledem ke své povaze jde o látky, které mohou škodit životnímu prostředí a stále více se od nich upouští.

„Když se mi řekne damašek, tak si vybavím barvení damašků ve fabrice pro německé firmy, které z nich šily povlečení do hotelů. Musela jsem jeden odstín vyvzorovat dvakrát – s optickým zjasňovačem a bez něj. Oba odstíny musely vypadat vedle sebe stejně. Chtěli to takto kvůli pracím práškům nebo gelům s OZP, ve kterých se textilie perou. Přátelům z Německa ale nedošlo, že každý zjasňovač je jiný a laděný do jiného odstínu. Některé se mohou navzájem i takzvaně „zhášet“,“ svěřuje se kreativní barvířka a koloristka textilu Lenka Fikerová.

V praxi to podle jejích slov vypadalo tak, že vyvzorovala oba odstíny, jeden bez OZP a druhý s OZP. „Někdo se následně v hotelu vyspal, povlečení se dalo do prádelny, kde se vypralo v pracím prostředku s OZP, a po sušení a vyžehlení se zjistilo, že povlečení změnilo svůj odstín. Poté už nezbývalo nic jiného, než vyřešit otázku, zda je zboží na reklamaci, či ne,“ dodává Lenka Fikerová.

Damask, damaro, damast, damašek
Říká se, že slovo plátno údajně vzniklo od slova platit. Jak je to ale se slovem damašek? Podle Ottova slovníku naučného je pojmenování této luxusní textilie odvozeno od města Damašek, ve kterém se začal ve 12. století ve velkém vyrábět. V průběhu dalších století začala výroba pronikat dále do celé Evropy a damašková tkanina se stávala neodmyslitelnou součástí těch nejrůznějších módních trendů. Svého vrcholu dosáhl hlavně v 18. století, kdy tvořil zejména dámské bohatě řasené a nabírané šaty. Během rozvoje průmyslu v 19. století ručně tkaný damašek nahradil damašek strojově tkaný.

„Když se přiblížím přítomnosti, častou náhradou a levnější variantou damaškové tkaniny v průmyslové textilní výrobě býval takzvaný atlas grádl. Ten se tkal z hrubších a tlustších přízí, které pochopitelně nedovolovaly tak dokonalé vzory jako u samotných damašků, které jsou tvořeny přízemi podstatně tenčími. Proto je atlas grádl nejčastěji tvořen jednoduchými drobnými proužky, které nevyžadují komplikovanou přípravu vzoru,“ doplňuje Lenka Fikerová.

Nutno podotknout, že označení damašek neoznačuje pouze textilie, ale i druh oceli nebo papíru. Všechno, co však tyto zdánlivě rozdílné materiály spojuje, je zajímavý vzhled či pravidelně se opakující vzor. I tak ale v porovnání s textilním damaškem nezahrnují takové množství kroků při samotné výrobě, které už dnes možná opomíjíme a těžko si je uvědomujeme.

„Je neuvěřitelné, jak archeologické nálezy z odpadních či fekálních jímek dokládají, co v minulosti tkaniny pro člověka znamenaly a jak moc byly cenné. Oděvy a jiné textilie se dědily, přešívaly a na konci své životnosti pak posloužily jako hadry v domácnosti. V poslední řadě mohly být používány i jako tehdejší toaletní papír. V současnosti to může být pro nás trochu úsměvné, ale možná je to i něco k zamyšlení. Tehdejší hodnotu hedvábných látek si dnes jen těžko dokážeme představit, při přešívání bylo využito i těch nejmenších kousků tkanin,“ podotýká Jana Bureš Víchová.