Téma týdne
Hackeři vaří a blesky srší
„Udělej to. Udělej to z toho, co máš. Je snazší žádat o odpuštění, než o povolení.“ Tak zní pravidlo kyberpunku, jak o něm Jak píše Shaddack a Klokánek v Nebezpečné knize o hackingu. A nejde o nějaké teoretizování. Podobně jako jiné zahraniční metropole, i Praha má svůj první hackerspace. Nástroje, technologie a hmota znovu ožívají v rukou lidí, kteří vystupují z role pasivních uživatelů a konzumentů. Hledají mezery v systému, pracují společně, prahnou po otevřených zdrojích a přepisují kódy, dnes už zdaleka ne jen ty digitální.
-
František Apfelbeck konzumuje plody své práce v pražském hackerspacu.
-
Eunha Jun vaří a organizuje společnou přípravu výtečné večeře.
-
Různé druhy tradičního korejského zelí kimchi.
-
Dílna a přípravna jídla v jednom.
-
Food hacking je fajn.
-
Kvašené nápoje z Františkovy laboratoře.
-
Denisa Kera při jedné ze svých návštěv brmlabu. (zdroj: brmlab©)
-
Teslova Cívka v akci (foto: Iva Dobiášovská)
-
Testování Teslovy cívky na člověku a zářivce. (zdroj: brmlab©)
-
Testování mozku (zdroj: brmlab©)
-
Josef Průša s 3D tiskárnou. V únoru se objevil na titulní straně časopisu Forbes. (zdroj: brmlab©)
-
Do hackerspacu může přijít podívat každý, kdo pro to má dobrý důvod. (zdroj: brmlab©)
-
Dveře do svépomocné a experimentální bio laboratoře. Kamera monitoruje zásoby jídla.
-
Dveře řeknou vše.
-
Společná práce se v hackerspacu nosí (zdroj: brmlab©)
-
Club-Mate je všudypřítomný.
-
Vývoj robotických květinek (zdroj: brmlab©)
-
Do hackerspacu se vchází z dvorku bývalé budovy Elektrických podniků v Praze.
-
Konec (salátu z řas).
Kde jsou ty časy, kdy se hackovaly jen počítače. Skupiny lidí propojené přes internet se dnes po celém světě věnují hackingu nejrůznějších přístrojů, ale dokonce i jídla, DNA nebo rovnou celých organismů. Základním pilířem tohoto komunitního hnutí je volný přístup k datům, technologiím a zdrojovým kódům. Někteří v nich vidí hrozbu. Jiní, jako třeba Denisa Kera, která v současnosti působí na univerzitě v Singapuru, zase naději pro řešení globálních problémů společnosti. „Doufám, že budoucnosti už nebudou občané jen voliči, ale budou kolektivně utvářet nástroje, města a struktury, ve kterých žijí,“ říká.
Kera občas přednáší i na Univerzitě Karlově a také je členkou první hackerspace komunity v Praze. Ta se schází v několika sklepních místnostech v bývalé budově Elektrických podniků na Vltavské. V den, kdy tam jdu na návštěvu, má trochu neobvyklý program. Místo přednášek nebo práce na konkrétních projektech (ty už se dnes počítají na desítky) se tu vaří korejská jídla a ochutnávají kvašené nápoje.
Zvoním a dveře zvané BrmDoor se po chvilce otevírají. Dvě z místností, kde pražští hackeři sídlí, jsou pro dnešek přestavěné na kuchyň a jídelnu. Někteří členové komunity nezvyklí na ruch zvenčí se raději klidí pryč. Ti otrlejší vyčkávají a někteří dokonce smaží korejské placky z cuketek. Jdu po vůni a vcházím do druhé místnosti, kde se obvykle odehrávají dramata 3D tisku, pájení a podobné radosti. Pražský hackerspace brmlab je mimo jiné i jedním z mateřských hnízd 3D tiskárny RepRap, která proslula tím, že se dokáže téměř celá sama vytisknout. Projekt, na kterém se výrazně podílí bývalý dlouholetý člen brmlabu Josef Průša, je založen na myšlence otevřeného přístupu k hardwaru, informacím a dobrém nápadu. RepRap, její součástky i kód, jsou podobně jako většina dalších věcí v hackerspacu přímo stvořené k mutacím a proměnám. Komunita kolem RepRap s ní může dále díky přístupu ke zdrojům dále experimentovat a vylepšovat ji.
Jedna z tiskáren RepRap vedle monitoru. V brmlabu jich mají několik. Větší objekty na ní nevytisknete, její pořizovací cena je ale nižší než 15 tisíc.
Teď jsou 3D tiskárny a všemožné nástroje, přístroje a kabely zatarasené stoly, na kterých se připravují pochoutky z korejské kuchyně. Do Prahy totiž na tři dny zavítalo duo hackerů, kteří se specializují na jídlo. Západočech František Apfelbeck a Korejka Eunha Jun právě uzavírají svou pouť napříč Evropou a předvádějí nám něco ze svých kouzel. Ve své mateřské buňce Food Hacking Base se totiž soustřeďují na propojování tradičních postupů vaření a nových technologií. Svoje know-how i mikroorganismy vhodné ke kvasným procesům pak šíří dál po světě. František experimentuje s procesy fermentace. Co chvíli nabízí nějaký ze svých kvašených nápojů nebo mi dává ochutnat nějakou ušlechtilou plíseň. Mezitím pomáhám loupat česnek a Eunha ho míchá s mořskými řasami, které František před několika měsíci nasbíral u malého korejského ostrova. Salát z řas se pro mě později stane hitem (vítězí i nad křehkým masem s rýží) a řasy zakapané skvělou omáčku v kombinaci s hůlkami zase výzvou večera.
Dávám se do řeči s hackery, kteří sem přišli na pravidelný úterní sraz. Obvykle jich tu bývá kolem dvaceti, teď, jak se blíží večeře a roste organický chaos, zbývá jich jen pět. Růža, který brmlab v současné době organizačně koordinuje, se tomu směje a vypráví o kumbálu, kde jeho kolegové zvaní Chido a Mrkva sestrojili funkční Teslovu cívku. Když budu chtít, můžu si tam vyzkoušet elektrickou vodivost svého těla. Prý nyní hledají někoho, kdo by pomocí jednoduchého rozhraní uměl na cívku hrát.
Chlapík, co sedí u stolu proti mně, Kyknos, zase vypráví o projektu, který chystají v jiné komůrce brmlabu. Pomocí metody PCR založené na rychlém a snadném zmnožení úseku DNA, chtějí testovat její řetězce. „Lidské vzorky nás moc nelákají, plánujeme testovat různé druhy jídla,“ říká Kyknos. Chtějí prověřit, co se ve skutečnosti skrývá v konzervě, která nese nápis tuňák. Po loňském skandálu s koninou místo hovězího to zní jako zajímavé dobrodružství. Místní bio laboratoř je vybavená open sourcovým přístrojem na detekci a sekvencování DNA vyrobeném převáženě z různorodých nízkonákladových součástek z vyřazených počítačů a podobných zdrojů. Celé zařízení je už připraveno k dalšímu hackování, návody k sestrojení i otevřené zdroje dat jsou k mání na webu.
Experimenty a projekty, které v hackerlabu vznikají, mohou být zárodkem velkých změn. Stejně tak mohou vznikat jen pro potěchu a legraci. I při takových hříčkách však uvnitř skupiny vzniká bohaté know-how, které se dále šíří a využívá v celosvětové síti. Díky renomé, které pražský brmlab má, sem přicházejí i umělci a také zástupci firem, které potřebují pomoct s netradičním problémem nebo hledají alternativní řešení. Nedávno v brmlabu vyvinuli systém na udržování stálých podmínek ve skleníku, které se dají nastavit přes počítač. Dnes to vypadá, že se oproti původnímu záměru dostane jejich řešení do běžného tržního provozu.
V hackerspacu může vzniknout i robotická květena schopná interakce. (foto: brmlab ©)
Každý, kdo zaplatí členský příspěvek, si tu může kdykoliv kutit a bádat podle svých představ. Celkově je ale prostor, už ze své podstaty, otevřen všem příchozím i bez placení příspěvků. Rodí se nové nápady, probíhají experimenty, vznikají prototypy. Téměř nonstop se k tomu pije limonáda Club-Mate a v uvolněné atmosféře se bez velkého respektu k tradičním výrobcům a složitým technologiím kutí o sto šest. Najdete tu svépomocně sestrojený rentgen, mikroskop a dokonce i zařízení na hackování mozku. Jeho funkce můžete v brmlabu zkoumat ve spánkové laboratoři vybavené elektroencefalogramem a reakce mozku můžete testovat záměrnými stimulacemi, třeba pomocí světelných signálů.
Dojídám poslední kousky mořských řas s česnekem a chystám se k odchodu. Přípravu salátu chci v domáckých podmínkách brzy zopakovat. Pro případ, že bude chutnat nějak podezřele, ujišťuji se o možnosti zůstat s Food Hacking base ve spojení a poradit se o správném postupu. Omývám poslední talíře po společné večeři, při které se za dobrovolný příspěvek najedlo dvanáct lidí, a za zády slyším, jak automatický systém legračním zakňučením ohlašuje, že si někdo v kuchyňce právě pořídil jednu Maté limonádu na dluh. Podivuji se nad tou důmyslností a vzápětí mě překvapí i vysvětlení. „Ten zvuk se nám všem líbí, takže si raději kupujeme na dluh než za peníze.“ Některé zdejší nápady jsou tak trochu k nezaplacení.
text: Tereza Lišková
20. 2. 2014
Aktuálně
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
20. 9. 14:38
Velice děkuj za "jiný" rozhovor, kromě lásky k materiálu z něj čiší LÁSKA k PRÁCI a ...
Michael Rada - EVA JANDÍKOVÁ: LNU KE LNU
14. 9. 11:41
Děkuji z krásný článek s ještě hezčím názvem.
Bylo by dobré, kdyby díla umělců ...
Michael Rada - Upleteno z plevele
1. 9. 06:58
Dobrý den, děkuji Vám za článek, který navazuje tématicky na mé vlastní texty ...
Michael Rada - „Městské doly“: jak využít potenciál elektroniky, kterou už nepotřebujeme