CZ / ENG

Všímáme si

Dům k setkávání od architekta Petera Zumthora

Je nutné, aby domy od těch nejlepších architektů měli pro sebe jen milionáři? O zápornou odpověď na tuto otázku se postarala společnost Living Architecture. Oslovila špičkové architekty zvučných jmen, nabídla jim k výběru pozemky a nechala na nich postavit domy, které si lze krátkodobě pronajmout. Zatím poslední dokončenou stavbou – a možná poslední vůbec – je Secular Retreat od slavného švýcarského architekta Petera Zumthora.

Dům k setkávání od architekta Petera Zumthora
Zavřít Secular Retreat, známý také jako Chivelstone House, stojí na původní parcele domu ze čtyřicátých let minulého století. Pinie kolem nechal zasadit tehdejší majitel

Text: Jan Zvelebil  • Foto: Tomáš Hendrych


Společnost Living Architecture založil v roce 2006 Alain de Botton, původem Švýcar žijící v Anglii, spisovatel a zakladatel School of Life, školy celoživotního vzdělávání. Společnost Living Architecture, pro kterou sehnal dostatek bohatých sponzorů, nechala zatím postavit celkem osm domů. Pod každým z nich je podepsána jiná hvězda světové architektury, ale právě Peter Zumthor s původní myšlenkou souzní nejvíc.

Syn truhláře, narozený v roce 1946 v Oberwilu, si na nedostatek pozornosti a zájmu o své dílo nemůže stěžovat. Učil na mnoha prestižních univerzitách a za své projekty už získal většinu těch nejvýznamnějších ocenění, od ceny Miese van Den Rohe za evropskou architekturu přes Pritzkerovu cenu, ocenění v Japonsku i v USA až po zlatou medaili od Royal Institut of British Architecture. O zakázky na bydlení pro bohaté klienty by neměl nouzi, ale svou kreativitu raději věnuje stavbám, kterých si mohou užít všichni. Lázně, muzea, kaple, pomník upáleným čarodějnicím ve Finnmarku…

Zadání postavit dům, který by mohli zažít na vlastní kůži ti, kteří by pro sebe tak exkluzivní obydlí pořídit nemohli, pojal Peter Zumthor způsobem typickým pro všechna svá díla. Už od prvního pohledu zvenku lze obdivovat jeho cit pro místo a okolní krajinu, stejně jako kompozici domu. Návrší nad vesničkou Chivelstone, leží v anglickém hrabství Devon, v kraji se stále živým odkazem k dávné minulosti… a Zumthor z toho také vychází. Menhiry, dolmeny a další megalitické památky, na které je jižní část Anglie neobvykle štědrá, dostaly v jeho díle moderního souputníka: dům ze skla, kamene a betonu jako by chtěl svými mohutnými pilíři vzdorovat pomíjivosti času.

 

Předchozí obyvatele připomíná také šestihranný záhon, z něhož se stalo místo pro venkovní posezení

Stavba má nepravidelný půdorys a zdůrazňuje kontrasty: hutnost a pevnost drsných betonových zdí proti lehkosti a průhlednosti velkých skel, uzavřenost a intimitu ložnic proti otevřenosti společného prostoru

 

Stavby k nezaplacení

Peter Zumthor je architekt známý svou zarputilostí – nic neulehčuje sobě ani stavebníkům. Beton je ručně vrstvený po půlmetrových „sedimentech“, úprava, tvar i navazování dalších použitých materiálů nebere ohled na pracnost ani technické překážky, vše je podřízeno dokonalé realizaci myšlenky. Realizace jeho vily, známé podle umístění také pod jménem Chivelstone House, trvala deset let. Její cenu odhadl jeden ze Zumthorových tuzemských kolegů na stovky milionů korun, a u nás by prý pro svou náročnost na stavební postupy nemohla vzniknout vůbec. Nepochybně úchvatná architektura par excellence. A jak slouží svému účelu?

Od počátku tohoto měsíce nabízí Living Architekture z poměrně drahého pronájmu většiny svých domů dvacetiprocentní slevu. Přitom jde o hlavní sezonu, takže se nabízí otázka, nakolik záměr pronajímat exkluzivní architekturu funguje z komerčního hlediska. Zlé jazyky tvrdí, že už pominula doba, kdy slavní architekti přitahovali davy obdivovatelů podobně jako hvězdy showbusinessu. Možná se náklady investorům nikdy nevrátí a společnost už ani žádný další dům nepostaví. Chivelstone House však zůstane. A s ním i otázka, jak naplňuje své zadání „sloužit jako krátkodobé útočiště malým skupinám lidí, kteří spolu chtějí strávit volné dny, odpočívat, studovat nebo pracovat“.

 

Středobodem interiéru je prostor ke společnému užívání. Beton a sklo doplňuje kámen z místního lomu. Každá z dlaždic na podlaze je originál – vychází z tvaru a velikosti odlomeného kamene

Prostor k zábavě či odpočinku volně přechází do míst pro přípravu jídla a společné stolování

Prosklená chodba podél venkovní terasy vede ke třem z pěti pokojů a technické místnosti

Z vybavení pokojů lze ocenit i antibakteriální ložní prádlo z egyptské bavlny a zásuvky pro UBS připojení u postele

Krása … a k čemu?

Secular Retreat, jak zní oficiální název Zumthorova domu, se nabízí k obývání jako celek, nejvýš pro deset lidí najednou a nejméně na tři dny. K dispozici je tu pět pokojů, každý s vlastní koupelnou a toaletou, a kromě toho velké společné prostory k vaření a obývání. Zážitky z pobytu mohou být samozřejmě různé, podle individuality návštěvníků. V čem se podobají a v čem liší? Jedna náhodně vybraná skupina přesný obrázek neposkytne, ale umožní udělat si alespoň přibližnou představu, co pobyt v Chivelstone House může či nemůže nabídnout.

 

Ivana Hendrychová, vystudovaná výtvarnice: Dům je dotažený do posledního detailu. Důležitou roli hraje světlo, které se během času neustále mění a nabízí nové pohledy. Budova je z velké části prosklená, a působí proto zcela otevřeně. Přesto má i skrytá zákoutí, například pracovnu, jakoby oddělenou, přestože je součástí hlavní místnosti. Pocit intimity pomáhají vyvolat i závěsy, které se dají zatáhnout podél všech oken a skleněných stěn. 

Chivelstone House člověka přímo vybízí, aby zde přemýšlel: o objektu samém i o dalších souvislostech. Proč Zumthorův styl, který mi není zcela vlastní, právě zde přijímám bez výhrad? Co změnit ve svém příbytku, aby byl také jednodušší, a přesto funkční? Stavba mě při příjezdu ohromila a její promyšlený interiér na mě působil pozitivně, stejně jako exteriér svou divokou loukou, vzrostlými borovicemi a výhledem do venkovské krajiny jižní Anglie. Opačně to však nefunguje. Do domu a přilehlé zahrady lidé z okolí nemají šanci nahlédnout, je určen jen pro ty, kteří si návštěvu mohou dovolit. Při návštěvě blízké vesnice jsem byla rozčarovaná, jak na mě odtamtud začal působit až negativně, svou izolovaností a záměrně drženým odstupem.

 

Stanislav Havel, obchodní zástupce: Dům je navržený a postavený s ohromným důrazem na řemeslnou kvalitu a výsledný estetický zážitek. To je patrné v každé místnosti a v každém detailu. Od ideálně řešeného společného prostoru až po koupelnu s atypickou dřevěnou vanou, s výhledem na anglickou krajinu plnou malých, vzájemně oddělených políček, která tak chybějí té české.

Nad čím jsem já osobně nejvíc přemýšlel, je estetická dokonalost a její slučitelnost s uživatelským pohodlím při běžném užívání domu. V Chivelstone je podle mě upřednostněna estetika na úkor praktičnosti (například televize je ukrytá v zabudované skříni a pro sledování je nutné ji přesunout ke zdroji signálu a napětí). Při krátkodobém pobytu to není problém, ale je otázka, jak by dům vypadal nebo se změnil při dlouhodobém obývání jedněmi nájemníky.

V každém případě byl pobyt výjimečným zážitkem. Už na první pohled člověka dostane samo umístění domu, který spolu s okolními vzrostlými piniemi tvoří dominantu místa, úžasný celek s mnoha zákoutími pro odpočinek, rozjímání a pozorování krajiny, východu i západu slunce podle priorit či momentální nálady.

 

Lucie Havlová, manažerka a nakladatelka: Peter Zumthor, jak jsem i osobně poznala při organizaci jedné jeho přednášky u nás, je přímočarý a neústupný, svědomitý do nejmenšího detailu. Rád navrhuje veřejně přístupné budovy a hrdě říká, že jeho projekt si nelze jen tak koupit. Vždy ho zajímá, k čemu bude stavba sloužit. Konzum, natož soukromý požitek bohatého klienta, to nebývá. Zumthor nestaví domy, Zumthor pomocí budov píše básně. Maluje obrazy. Skládá hudební kompozice. Vytváří sochy…

Projekty tohoto architekta, který studoval i design a návrhy interiérů, což při své tvorbě také využívá, trvají od návrhu po realizaci mnoho let. Zadání i místo, na kterém staví, ho musí zaujmout a pak se mu věnuje s plným nasazením. Rád ho svým dílem doplňuje nebo povyšuje. A Chivelstone House v tom není výjimkou.

Jeden čas jsem Zumthora obdivovala, pak jsem o jeho tvorbě začala nevím proč pochybovat, ale poslední zážitek mě zase dostal do kolen. Od prvního okamžiku. Na ten člověk nereaguje rozumem, ale citem. Intuitivně ví, jestli je to, co vidí, dobře nebo špatně, jestli ho to baví nebo otravuje, jestli ho pohled naplňuje nebo nechává lhostejným. Já prožila minutový němý úžas a během následujících dní užasla ještě mnohokrát. Nejen nad skvělou stavbou, ale i nad tím, jak souzní s okolní krajinou. Pokorný dialog architektury s přírodou je vzácný a pro mě byl zážitek z návrší nad Chivelstone silnější, než kdyby tam ten dům nestál.

 

Tomáš Hendrych, herec a galerista: Chivelstone House na první pohled odkazuje k tamějším megalitickým památkám. Základní betonové sloupy jsou od stropu odlehčené mezerou a pod střešní betonovou deskou jsou podlouhlá okna evokující přirozené mezery mezi kameny kdysi vztyčených dolmenů. K domu jsme přijeli při západu slunce, ale místo něj nás „oslepila“ sama stavba a její výjimečné splynutí s okolím. Architektura, která krajinu dotváří a obohacuje.

Při pohledu z dálky vypadá dům malý a nízký. Ale když vstoupíte, strop máte skoro tři metry nad hlavou a během pobytu jsem ani jednou nezažil pocit nějaké stísněnosti. Bylo nás celkem osm a všude bylo dost místa i soukromí pro všechny. Během pobytu jsme ocenili i promyšlený interiér, také do všech detailů navržený Zumthorem. Kromě vrstveného betonu v něm dominuje hruškové a třešňové dřevo, podlahu tvoří záměrně nepravidelná síť kamenných desek z nedalekého lomu. Všechno fascinuje dokonalým provedením. Přes den otevřené pokoje vytvářejí hloubku prostoru a velká okna v každém pokoji rámují krajinu jako obraz, který se mění každou denní hodinou. Kuchyň přímo vybízí ke společnému vaření, atmosféru dotváří krb, knihovna, pohodlný a praktický nábytek, nenápadná hudební aparatura, lampičky s regulovatelnou intenzitou…

Architekturu Petera Zumthora obdivuji už několik let, většinu jeho staveb jsem viděl na vlastní oči a silně na mě působily. Pokud jde o Chivelstone House, jeho největší kouzlo podle mě spočívá v tom, že se tu lidé mohou setkávat v prostředí, které k tomu dává podmínky, jaké jsou málokde.

 

Kateřina Zvelebilová, učitelka a překladatelka: Dům na mě působil téměř jako živá scéna, hra různých valérů světla a prostoru. Snad nejvíc mě fascinovalo všudypřítomné zrcadlení. Prolínání obrazů v popředí a pozadí, venku i uvnitř. Nejvýrazněji se to projevovalo na skupině vysokých borovic, jimiž je dům zčásti obklopen. Docházelo k prolínání hmotného s nehmotným, pozadí s popředím, kontrastních linií s rozmlženými... Vznikal dojem zvláštního mámení či snu. Co je skutečnost a co odraz? K večeru, když jsme v domě rozsvítili, ale venku se teprve šeřilo, vstoupily navíc do několikavrstvého obrazu i odrazy našich postav. Jako bychom procházeli okolní přírodou, zatímco my byli uvnitř a chystali večeři. Také při pohybu kolem domu jsme viděli své odrazy ve sklech fasády, mezi průhledem do interiéru a odrazem krajiny venku.

Pobyt na tomto místě oprošťuje mysl člověka od banalit všedního dne a přímo vybízí k většímu soustředění. Ukazuje: okolní svět je v nás a zároveň jsme my v něm, nehmotné se nedá uchopit, ale existuje a zjevuje se! Po návratu jsem si uvědomila, jak jsou naše běžné domy uzavřené, hmotné, plné, svírající, oddělující navenek i uvnitř.


► Jak setkání s domem Secular Retreat zachytil architekt Miroslav Cikán? Přečtete si v dalším textu.

16. 8. 2019

Komentáře

PŘEDMĚTAUTORDATUM

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek




© Copyright 2013 Happy Materials, s.r.o.
Obsah časopisu je chráněn autorským zákonem.
Kopírování a šíření článků včetně fotografií bez souhlasu vydavatelství je zakázáno.
Design © Helena Jiskrová
Tvorba webu: NETservis s.r.o.