Na udržitelnost pohlížíte ze dvou směrů: jeden je spíše sociální, zaměřený na komunitní bydlení, druhý pak více technický a materiálový, zajišťující ekologické stavění a energetickou úsporu. Jak se tyto dva pohledy doplňují?
Rádi bychom dosáhli ekologicky udržitelné architektury a stavěli bez plastů, betonu, umělých pěn a lepidel, se znovu využíváním materiálů nebo přestavbami. Většinou ale narazíme na finanční omezení, které nám neumožňuje stavět tak, jak bychom považovali za správné. Proto se snažíme uspořit jinde, konkrétně v počtu metrů stavby, která je ale kvalitnější. Vytvořili jsme Manuál stavby pro veřejné blaho, tedy desetibodový koncept toho, jak chceme stavět. Prvním bodem je nestavět, tím posledním stavět vědomě. Chceme také opětovně využívat celé domy i materiál, být energeticky efektivní, stavět adaptivně, jednoduše, krásně, a především pro lidi.
V čem spatřujete největší výhody komunitního bydlení?
Když se spojí více lidí, vznikne možnost stavět chytře. Lidé nepotřebují ve svém bytě vlastní pracovny, vlastní pokoje pro hosty. Vše, co není součástí soukromé zóny, nemusí být uzavřené v bytě. Díky tomu můžete mít malý, ale vysoce kvalitní byt a skvělé sdílené prostory.
Jeden z našich projektů začal ideou, že každý člověk potřebuje dvacet metrů soukromého prostoru a čtyři metry toho sdíleného. V šestipatrovém domě tak vznikne jedno celé patro pro komunitní prostory, kde může být co-work, prostory pro návštěvy, dětský koutek, prádelna či kavárna. I s menší rozlohou samotného bytu tak lidé mají mnohem kvalitnější prostor pro život.
Jakou má vlastně komunitní bydlení v Německu tradici a jak se vyvíjelo?
Komunitní bydlení v Německu funguje už nějakou dobu, ale nyní prochází značnými změnami. V Berlíně byly už před patnácti lety, kdy bylo ve městě ještě možné sehnat levné pozemky, oblíbené takzvané Baugruppen. Jejich výhoda je, že lidé staví sami pro sebe, počítají, že v tom domě prožijí víceméně celý život. Proto jsou většinou výrazně zaměření na kvalitu, na zdravé bydlení a vhodné materiály. Dnes se situace s rostoucími cenami mění a na oblibě získávají kolaborativní projekty, Housing cooperatives.
Rozdíl mezi těmito formami je takový, že skupina Baugruppe se po dokončení stavby změní v klasické společenství vlastníků. Tím pádem každý z vlastníků může svůj byt prodat na běžném trhu nemovitostí. Problematika dostupného bydlení se tak řeší jen v danou chvíli, proto některá města již těmto skupinám nechtějí poskytovat pozemky za zvýhodněné ceny. Zároveň při dnešních cenách a výši úroků je poměrně nereálné, aby se skupina lidí složila na koupi pozemku a stavbu domu.
Housing Cooperatives naopak zajišťují dlouhodobě udržitelné ceny bydlení, proto jich nyní přibývá. Pokud jste součástí takového projektu, vlastně si kupujete jeho akcie. Ty můžete financovat z úvěru, který poskytuje státní banka, takže je výhodnější než tržní půjčka. Takové řešení je v současnosti dostupnější. Velkou výhodou je také to, že lidé nevlastní konkrétní byt, ale podíl na celku. Když se změní jejich situace a byt je pro ně příliš malý nebo velký, mohou v rámci tohoto společenství byty vyměnit.
Dalším projektem, který bychom rádi rozvinuli, je propojení s někým, kdo má opravdu hodně bytů. Řekněme několik stovek, protože v takovém množství se dá vyzkoušet proces vyměňování bytů, jejich úprav či dělení. Naše představa je, že pokud reorganizujeme třeba pět stovek bytů, zhruba stovka nám jich na konci zbyde volných pro nové obyvatele.
Žijí tedy lidé v Německu ve větších bytech, než by doopravdy potřebovali?
Velikost bytů se v posledních desetiletích výrazně zvětšuje. Ještě v šedesátých letech minulého století to bylo kolem dvaadvaceti metrů na osobu, dnes je to 54. To je dvaapůlkrát více. Senioři průměrně žijí na osmdesáti metrech čtverečních. Situace je neflexibilní a lidé se starými nájemními smlouvami jsou nuceni zůstat v bytech, které pro ně již nejsou vhodné, protože přestěhováním do menšího bytu by se jim zvýšilo nájemné.
Lidé nad bydlením často uvažují z hlediska celého života, ale situace se vyvíjí a je třeba na tyto změny reagovat. Často se staví pro potřeby mladé rodiny, ale to je jen krátký časový úsek, děti se časem odstěhují a lidé potom sedí v obrovských bytech, které nevyužijí. Proto se snažíme dělat domy či velké byty takovým způsobem, aby je bylo možné později rozdělit. Když děti opustí byt, je možné snadno jeho část pronajmout jako samostatnou jednotku. Taková změna ale musí být jednoduchá, bez velkých stavebních zásahů.
Životem na méně čtverečních metrech lidé nic neztratí, ale naopak hodně získají. Důležitá je kuchyně a obývák, tam se odehrává život. Ložnice mohou být vlastně maličké, stejně tak dětský pokoj nemusí být obrovský.
Stručně řečeno: Je faktem, že Německo má dostatek bytů pro všechny. Nemusíme stavět další; potřebujeme efektivnější systém rozdělování bytového fondu a regulaci cen bydlení.
Komunitní bydlení má více podob, od městských bytových domů po projekty na venkově. Na kterou z nich se v tuto chvíli nejvíce zaměřujete a jaké výhody vidíte u jednotlivých typů projektů?
Ve městech je zásadním argumentem cena. Nemovitosti jsou drahé, lidé už nyní bydlí v malých bytech a hledají spíše chytrá řešení, jak prostor využít. To je také důvodem pro společné stavění. Na venkově sice řešíme jiné problémy, ale cesta je stejná: potřebujeme dát síly dohromady a stavět dobře.
Ovšem i za venkovskými projekty často stojí lidé ze měst. Příkladem může být náš projekt Schöner Hof, na který se dali dohromady lidé, kteří už byli otrávení drahým životem v Berlíně, zároveň chtěli zůstat v jeho blízkosti. Berlín velice zdražil, ale okolní region Brandenburska je velmi levný. Stěhování na venkov pomáhá dobrá veřejná doprava i trend práce z domova. Schöner Hof, který je vzdálený asi hodinku od Berlína, spojuje přínosy příměstského bydlení, navíc využívá atmosféru staré farmy. Výhodou je dostatek skladovacích i společenských prostor, dokonce si tu děti místních obyvatel vytvořily malé muzeum z toho, co se v historických domech našlo.
Werkdorf Billberge je také kooperativní projekt v dobré dostupnosti Berlína. Nyní se dávají dohromady členové a všimli jsme si, že mnoho z nich jsou padesátníci či šedesátníci, kteří hledají místo pro kvalitní život. Blíží se konec jejich pracovního života, chtějí opustit shon velkoměsta, ale žít v příjemné komunitě. Pozemky se nacházejí asi hodinu cesty od Berlína, na břehu Labe směrem na Hamburk. Není tedy problém do měst zajet třeba za kulturou a zároveň využívat klidu a přírody v místě bydliště.
Venkovské projekty komunitního bydlení jsou prospěšné i pro městečka a obce, které se v současnosti vylidňují. V celém Německu vznikají mrtvá centra malých měst, proto v poslední době pozorujeme aktivní zájem o komunitní projekty také ze strany obcí.
Vaše práce není jen o samotné architektuře, jaké obecnější myšlenky za ní stojí?
To důležité, na co se chceme zaměřit, je dělat lidi šťastnějšími a hledat dobrý život pro všechny.
Podíváme-li se na základní příčiny většiny problémů naší doby, dříve či později se dostaneme k HDP. HDP jednoduše znamená, že vše, co dnes děláme, se měří v penězích. HDP ale neříká nic o skutečném přínosu toho, co děláme, ani o tom, jakou škodu to způsobuje, kolik to ve skutečnosti stojí společnost jako celek. Války, nemoci a další negativní jevy HDP zvyšují! Je dost podivné, že jsme se jako společnost rozhodli používat právě toto číslo jako hlavní měřítko. Místo toho bychom mohli sledovat Hrubé národní štěstí. Tento ukazatel totiž skutečně měří, jak se lidem vede. Kromě finančních výsledků zdůrazňuje i to, co společnosti škodí nebo prospívá. Jedinou zemí, která tento ukazatel v současnosti sleduje, je Bhútán.
Dobrý život pro všechny je hodnota zakotvená v ústavách téměř všech zemí světa, ale nikdo ve skutečnosti neusiluje o to, abychom ho dosáhli. Pokud se to opět stane naším hlavním cílem, začneme směřovat lepším směrem. Všichni už dnes víme, že komunismus ani kapitalismus nefungují, a proto musíme pro naši ekonomiku najít novou cestu! To je náš úkol pro nadcházející desetiletí; jinak zničíme naši planetu, nebo se zničíme sami v nějaké válce. Ekonomika pro společné dobro – ECOnGOOD – je relativně nový koncept, jak posunout naši ekonomiku tímto směrem. Myšlenka spočívá v tom, že každá společnost musí provádět vyhodnocení společného dobra, které ukáže, jak dobře nebo špatně se jí daří v oblasti dobrého života pro všechny.
I když se nám nepodaří změnit celý svět, každý den zlepšujeme svůj vlastní život. Demokracie nespočívá jen v tom, že jdeme jednou za čas volit, ale v tom, že se všichni zapojujeme a společně pracujeme na zlepšení situace. Nemusíme být všichni politici, ale můžeme naučit své děti otevřenému pohledu na svět, můžeme se zapojit do neziskových organizací nebo se aktivně účastnit života občanské společnosti. Pokud se o nás chcete dozvědět více, přečtěte si prosím naši publikaci Common Good Balancing, kterou si můžete zdarma stáhnout na našich webových stránkách.
