Jak to vidí

Recenze: Michaela Spružinová v Galerii Kuzebauch

Výstava s názvem V trní je ke zhlédnutí v pražské galerii Kuzebauch, která se programově zaměřuje především na výtvarníky a designéry pracující se sklem. Ústřední postavou této galerie se nyní na nějaký čas stala umělkyně s originálním autorským rukopisem - Michaela Spružinová, absolventka ateliéru Sklo na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Výstava je k vidění do 23. února.

Recenze: Michaela Spružinová v Galerii Kuzebauch
Recenze: Michaela Spružinová v Galerii Kuzebauch

Autorka: Ina Ličková • Foto: Jiří Dvořák

Při vstupu na výstavu si divák může připadat jako ve východní Asii, což byl i autorčin záměr. Autorka recykluje české sklo, které kombinuje s východními motivy. Různorodost technického zpracování dokazuje její zručnost a preciznost v práci se sklářským materiálem. Pro tuto výstavu vytvořila Spružinová site-specific instalaci, při které využila sklo z nedávno zaniklé české sklárny Egermann. Starému sklu tak dává novou a moderní podobu.

Spružinová ve svém díle řeší aktuální společenské problémy. Nechybí exotismus, v jehož kombinaci reflektuje sexismus, s nímž se autorka setkala na vlastní kůži i během svého života v Jeruzalémě.

Divák se tak nachází v jakémsi autorčině příběhu. Zajímavé jsou její osobní poznámky ke konkrétním dílům, které divákovi příběh ještě více objasňují. Florálními motivy odkazuje na zaniklou sklárnu, pro níž byly právě květinové motivy typickým znakem. Po technické stránce květy vypadají, jako by byly vyskládány z nití a mírně vystupují z pozadí, čímž se stávají ústředním prvkem celé kompozice. Takto postupuje i u díla Zlatý déšť, kde se středem divákova zájmu stává zakloněná hlava přijímající „déšť” z pyje nad ní.

Zlatý déšť, 2024 - Sklo.

V ostatních dílech kombinuje jednoduchou kresebnou linku s pop-artovým vyjádřením. Větší skleněné plochy staví do protikladu s drobnými mozaikami tvořenými střepy. Tyto recyklované střepy rozvinuly například příběh o slonovi, který je ve východní kultuře považován za výjimečné zvíře a představuje symbol mentální síly. Propojením zvířete a mužského přirození autorka vyjadřuje frustraci z mužů, kterými byla v Jeruzalémě obklopena a kteří ženy pokládají za majetek a vnímají je v jakési poddané roli.

Slon, 2024 - sklo, listr.

Málokoho by tak napadlo, že dílo Závěs odkazuje na typickou osmanskou architekturu a fakt, že se ženy nesmějí dívat z oken bez závěsů, aby nebyly spatřeny jinými muži. Po těchto spojitostech tak název výstavy V trní dává naprostý smysl. Samotná Spružinová se v této kultuře musela neustále cítit jako “na trní” před mužským pohlavím. Tento příběh se pak prolíná ale i s krásami přírody – například dílo Citron v moři připomínající západ slunce – a květy. Toto pro autorku jinak sexistické prostředí přináší tedy i krásu.

Co se samotné instalace týče, galerijní prostor není velkých rozměrů. I přesto mají díla dostatečný prostor na odstup a na fungování samostatně i v jednom celku. Rozmístění samotných děl pak udržuje diváka v pozornosti. V instalaci se také nacházejí dva sokly, které přidávají prostoru na větší zajímavosti. Díky rozměrnému oknu z ulice tak láká prostor diváky z venčí. Za drobný nedostatek výstavy lze pak považovat čitelnost názvů děl. Ty jsou napsány v různých výškách tužkou na bílé zdi pod dílem bez datace. Zde by působily lépe jednotné vytištěné popisky včetně roku vzniku.

Perlorodka, 2024 - sklo, listr.

Díky využívanému materiálu patří Spružinová k osobitým a originálním autorkám na české scéně, které budou lidé poznávat po zhlédnutí jediné výstavy. Svým zájmem o řešení aktuálních témat se tak postupně stává čím dál častěji vystavující umělkyní dostávající se do podvědomí uměleckého světa, o čemž svědčí i její další probíhající výstava v Pragovka Gallery.